Obchodní dům

Výškové domy byly symbolem prosperity a technologického pokroku, kterým Amerika 20. let okouzlovala Evropu. I v Československu existuje několik návrhů, v nichž architekti řeší výstavbu výškových budov. Nenašel se však stavebník, který by tuto odvážnou typologii chtěl opravdu zrealizovat. Tím byl až Tomáš Baťa, úspěšný podnikatel a také propagátor amerického způsobu života důvěřující racionalizaci a společenskému pokroku. Podle návrhu Vladimíra Karfíka měl první mrakodrap vzniknout v Brně v roce 1931. Úřední i technické komplikace však vedly k upuštění od ambiciózního plánu a své snahy podnik promítl do nově vznikajícího Obchodního domu ve Zlíně. Devítipodlažní objekt byl jedním z největších a nejmoderněji vybavených obchodů v Československu. Společně se Společenským domem a Správní budovou, které byly postavené jen o několik let později, vznikl moderní veřejný prostor pro pohyb tisíců firemních zaměstnanců (v roce 1932 jich bylo už přes 32 tisíc).
Návrhy obchodních domů, nebo také domů služeb, vznikaly ve Stavebním oddělení firmy Baťa, které až do roku 1933 vedl František Lýdie Gahura. Ten bývá považován za hlavního autora stavby, i když plány jsou signovány pouze inženýrem Martincem. Jedním z hlavních kritérií byla finanční stránka a efektivita, i proto je využit konstrukční systém 6,15 × 6,15 m prověřený na továrních stavbách i na budově sousední Tržnice. Při osazení budovy na parcelu byla zohledněna vlečka směřující z továrny do cihelny a také mírně svažitý terén. Standardizovaný železobetonový skelet o 3 × 13 polích umožnil vytvoření flexibilní prodejní a skladovací plochy. Vstup do objektu byl možný ze tří stran: na západním, východním a severním průčelí. Architektova invence je viditelná zejména na fasádě. Výška prosklení se postupně zmenšuje od dolních pater – výkladních skříní – k horním patrům se sklady a kancelářemi. K technologickým zázrakům patřily ve své době „pohyblivé schody“ instalované v roce 1934 mezi 2. a 3. etáží. Eskalátory zde fungovaly až do 80. let, kdy byly demontovány.
Představa o novém typu obchodního domu zahrnovala i schopnost sebeprezentace. Bílá fasáda sloužila jako plocha pro reklamní sdělení inzerující prodejní akce a provozy uvnitř budovy. Velká pozornost byla věnována výkladním skříním, způsobu vystavení produktů i kompozici vstupu do obchodu. Důležitým prvkem se stalo užití velkých skleněných výplní tak, aby „každý mohl nahlédnouti do jeho útrob“. Firemní strategie počítala i s nočním osvětlením obchodních domů. Výlohy byly nasvěcovány reflektorovými svítidly, jejichž paprsky nezasahovaly do ulice. Pod heslem „světlo láká lidi“ zářily všechny veřejné budovy situované na náměstí Práce (ale i fontána uprostřed parkové zeleně). Neony kopírovaly základní obrysy staveb a svědčily o moderním duchu a zároveň dodaly zlínskému náměstí velkoměstský ráz.
V Obchodním domě mělo být pečováno také o „tělesný blahobyt“ zaměstnanců. V restauraci vybavené dle aktuálních trendů, jejíž týdenní menu inzerovaly baťovské noviny, bylo nabízeno levné občerstvení. Zákazníci zde mohli kromě potravin nakoupit také textilie, kuchyňské náčiní, pohonné hmoty, nábytek a další produkty. Mlékárna zařízená soudobými technologiemi například zpracovala až 20 000 litrů mléka denně, nacházely se zde také bufety, kavárny nebo prodejna ryb, pražírna kávy a masna. V sedmé etáži byla zřízena Domácí jídelna pro mladé muže a ženy, ubytované na nedalekých internátech. Podobně jako v továrních provozech byli i vedoucí prodejen motivováni podílem na zisku, díky němuž měli být snaživější a zodpovědní za výsledek prodeje, který byl organizovaný a strategicky promyšlený podle zahraniční obchodních domů.
V roce 1933 přibyla na jižní straně budovy výtahová věž. O rok později byl dodán přístavek o šířce 5 modulů se službami, kancelářemi a přijímací místností. Autorem této přístavby je další z baťovských architektů Vladimír Karfík. Od 50. let prošla budova postupnými úpravami, které se dotkly i provozů uvnitř budovy, interiérových prvků a technologií. Největší zásah představovala výměna oken a osazení obvodového pláště z profilovaného hliníkového plechu na fasádu z roku 1971. Tím se zrušil původní rytmus zmenšujících se oken. Dodnes se kromě železobetonové konstrukce nedochovaly žádné autentické prvky.
Na podzim roku 2018 prošla budova Obchodního domu rozsáhlou rekonstrukcí navracející fasádě původní podobu členění oken i bílou barevnost, autorem je architekt Jaroslav Ševčík. Obchodní prostory jsou soustředěny do prvních dvou pater, na něž navazují kanceláře. V horních patrech by měl fungovat hotel a wellness. Úplně odlišná je nyní i orientace eskalátorů, které jsou dnes umístěné ve středu dispozice naproti hlavnímu vchodu a propojují pouze přízemí s prvním patrem. Dřívější transparentní prosklení nahradila zabarvená okna, v desátém poschodí je nová skleněná nástavba.

LŠ