Dopravní podnik

Vozovny dopravního podniku byly od začátku 40. let umístěny ve čtvrti Podvesná ve východní části města, v bezprostřední blízkosti areálu nemocnice, řeky Dřevnice a obytné čtvrti s typickými baťovskými domky. První vozovna byla postavena v roce 1943, druhá v roce 1949 a třetí o dalších sedm let později. Rozrůstající se podnik se rychle rozšiřoval a na místě bývalého hřiště postupně vznikl rozlehlý areál, jehož dominantou se stala administrativní budova s jižním křídlem, později doplněná také o křídlo severní. Tento komplex lemovala na západní straně řada původních baťovských domků.

Správní budovu i urbanistické řešení dvou přiléhajících budov navrhl v roce 1955 architekt Zdeněk Plesník. Tento zaměstnanec projekčního ústavu Centroprojekt měl již tehdy za sebou řadu důležitých zakázek. Pro pochopení kontextu budovy dopravního podniku je důležité uvést jeho cestu do Číny v roce 1954, kde pro Peking navrhl rozhlasový vysílač (1954–1956).

Hlavní pětipodlažní budova s rovnou střechou je založena na základových pasech, základní železobetonové zdivo doplňuje po obvodu cihelné zdivo a škvárobetonové tvárnice v posledním podlaží. Dům je řešen jako klasický trojtrakt s chodbou uprostřed, hlavním dvojramenným schodištěm uprostřed dispozice a dalšími dvěma schodišti po krajích budovy, která vedou z přízemí do suterénu a skladiště. Architektonické řešení odráží dobově prosazovaný směr socialistického realismu, který se od začátku 50. let uplatňoval také v československé architektuře. K jeho charakteristickým znakům patří klasicizující kompozice, tradiční stavební technologie a dekorativně řešená fasáda doplněná sochařskou výzdobou s jasným ideologickým programem.

Hlavní průčelí v sobě nese známky socialistického realismu, tak podle vzpomínek architekta Zdeňka Plesníka inspiraci čínskou architekturou. Západní (čelní) fasádu symetricky rozděluje mírně předstupující schodišťová hala s trojicí oken na každém patře a sloupořadím v posledním podlaží. Omítnutou středovou část objektu, parteru a posledního patra střídá cihlová vyzdívka. Vertikální členění budovy zdůrazňují polozapuštěné hranaté sloupy lemující okenní otvory. Nad hlavní vstup byla instalována sochařská výzdoba s městským znakem a trojicí reliéfů s figurální kompozicí pracujících. Nenápadným prvkem upomínajícím na zlínskou poválečnou architekturu předchozího období jsou perforované prefabrikované výplně použité v posledním patře.

Vnitřní prostory sloužily administrativě dopravního podniku, která se nacházela v prvním a druhém podlaží. Velká část budovy však také poskytovala ubytování zaměstnancům, pro něž byly ve třetím a čtvrtém podlaží k dispozici svobodárny se třinácti pokoji, místnost pro ohřívání jídel a společné sociální zařízení. V pátém podlaží fungovala jídelna, knihovna s čítárnou, herna a klubovna, ze společné haly byl také možný výstup na terasu.

Hlavní budova byla dokončena v roce 1958 společně s jižním křídlem, kde se nacházely vozovny trolejbusů a dílenský přístavek. V roce 1972 je doplnilo ještě severní křídlo s vozovnami číslo 4 a 5. Areál dopravního podniku postupně rostl a původní depa vozidel se segmentovou střechou byla průběžně dostavována. V průběhu 70. let došlo také k asanaci původních baťovských domků. 

V současné době slouží budova stále svému původnímu účelu, v areálu se objevily nové objekty a vozovny autobusů a trolejbusů. Plesníkův komplex má ve čtvrti Podvesná nadále dominantní postavení a je důležitým příkladem architektury 50. let. V roce 1995 byla rekonstruována fasáda, žlutým nátěrem byly opatřeny omítané části průčelí, vstupní portál i sochařská výzdoba. Došlo také k výměně vstupních dveří a úpravě interiéru podle potřeb současného fungování. Do areálu lze každý rok nahlédnout v rámci dnů otevřených dveří.