Stavoprojekt

V roce 1953 byl zřízen národní podnik Stavoprojekt, samostatný celostátní projektový ústav pro výstavbu měst a vesnic. Na post prvního ředitele krajské pobočky byl jmenován architekt Miloš Totušek. Ústav byl rozdělen do několika pracovišť v Gottwaldově (se sídly na radnici, v 21. budově), Luhačovicích a Kroměříži. Roku 1963 byla dosavadní pracoviště zrušena a všechna oddělení se přestěhovala do nové budovy na třídě Úderníků (dnes třída Tomáše Bati). Sídlo Stavoprojektu svým objemem uzavírá menší náměstí, tvořené dále budovou polikliniky, která byla postavena v roce 1954 podle návrhu Miroslava Drofy, a budovou ČSAD od Hynka Adamce z roku 1957. 

Budova Stavoprojektu se nachází západně od městského centra, na okraji obytné čtvrti Letná. Dvoutraktový objekt s rovnou střechou má čtyři nadzemní a dvě podzemní podlaží. Konstrukci tvoří železobetonový monolitický skelet, objekt je orientován na východo-západ. V jednoduše řešené fasádě nechávají architekti Miloš Totušek a Jiří Čančík vyznít základní konstrukční prvek – panel. Pravidelný rastr obdélníkových oken na východním průčelí narušuje jen výrazně předsazené zastřešení hlavního vstupu. Ten tvoří vykonzolovaná, po okrajích zalomená střecha vynášená nakloněnými pilíři, z nichž vybíhá subtilní schodiště.

Elegantní vstup do budovy tak kontrastuje s jednoduchým řešením fasády. Západní fasádu rozděluje pás oken prosvětlující hlavní schodiště. Obě průčelí jsou opatřena oplechovanými pozinkovanými římsami, které nesou panelový plášť budovy, sokl budovy je obložený kabřincem. Celé obvodové zdivo nahrazují panely, vyrobené v nedalekých Malenovicích, pouhých 6 km od centra Zlína.

Na montáž panelů s oknem pro obvodové zdi s vnější i vnitřní omítkou byl využit jeřáb Wolf s kapacitou do 1500 kg. Architekti Totušek s Čančíkem programově vyloučili tradiční zděné a omítané obvodové zdivo a využili těžkou mechanizaci, čímž se urychlil postup stavby.

Interiér budovy byl členěn variabilními montážními příčkami, aby odpovídal možnostem halového uspořádání. Jednotlivá patra měla odlišná dispoziční řešení. Do přízemí byla situována vstupní hala s dvojramenným schodištěm, místnost pro vrátného a návštěvy, bufet, klubovna, provozní místnosti a také dvoupokojový byt správce. První patro bylo rozdělené na menší kanceláře pro ředitele, účetní, sekretariát. Ve druhém podlaží se nacházela technická knihovna, konferenční místnost, klubovna, kanceláře a archiv. V posledních dvou patrech působily jednotlivé architektonické ateliéry (v roce 1973 byli vedoucími ateliérů architekti Miloš Totušek, Arnošt Kubečka, Dušan Živocký). Do suterénu byly umístěny sklady, fotografické a chemické laboratoře, šatny a garáže pro čtyři auta.

V roce 1978 ke stávajícímu objektu přibyla podle návrhu architekta Adolfa Šroma nová třípodlažní budova na čtvercovém půdorysu.

V současné době prochází budova kompletní rekonstrukcí a v budoucnosti má sloužit jako multifunkční dům s kancelářskými prostory, ordinacemi a obchody. Součástí těchto změn je také úprava fasády a demontáž stávajících příček. Ač je budova památkově chráněná, necitlivými zásahy dochází k devalvaci jejích architektonických hodnot spočívajících ve vědomé práci s panelovými prvky.