Zimní lázně (25metrový bazén)

V polovině 30. let vyslalo vedení Baťových závodů své technické pracovníky do Holandska, Německa, Švýcarska a Rakouska, aby prostudovali nejlepší evropské plovárny. Původní lázně umístěné u elektrárny totiž přestaly dostačovat potřebám stále rostoucího města. V roce 1935 proto vypracoval architekt Vladimír Karfík projekt plovárny s bazénem o délce 25 metrů s možností organizovat plavecké závody nebo vodní polo. Kromě dochovaných zimních lázně byl Karfík zároveň autorem dnes už neexistujícího vyhřívaného bazénu u továrního areálu ve Zlíně.

V době přípravy návrhu nebyla ještě určena přesná poloha krytých lázní, v dobovém textu však byla představena koncepce otevírání prosklené jižní fasády v průběhu letních měsíců tak, aby si koupající mohli užít slunce na trávníku před bazénem.

Tento záměr byl ale dokončen až po 2. světové válce mezi lety 1946 až 1948. Projekt navrhl opět Vladimír Karfík ve spolupráci s Josefem Holečkem a Ladislavem Ambrožkem. Zimní lázně byly postaveny na místě bývalé baťovské cihelny, nedaleko školního areálu a budov internátů. Nové sportovní možnosti navíc rozšířil stadion mládeže, který s lázněmi bezprostředně sousedí.

Dvoupodlažní budova s plochou střechou stojí na svažitém pozemku a je orientovaná severo-jižně. Pravidelný řád a skeletová konstrukce odkazují k předválečným továrním stavbám, rozpon mezi sloupy však vzrostl z baťovských 6,15 m na 6,80 m. Budova se skládala ze dvou oddělených provozních skupin, toto členění je viditelné i v exteriéru budovy. Obdélníková, osově souměrná dispozice má v jižní zvýšené polovině umístěn bazén, který je ze tří stran obklopen doprovodnými provozy. Hlavní průčelí modeluje prosklená vstupní hala se schodištěm, která symetricky rozděluje budovu.

Objekt je po patrech členěný širokou cihelnou vyzdívkou a pásovými čtvercovými okny rytmizovanými subtilními sloupky. Plně prosklená jižní fasáda přímo sousedí s bazénem. Díky velkorysému prosvětlení se prostor krytého bazénu přirozeně propojuje s okolní zelení. Součástí návrhu byla také dvě točitá schodiště umožňující přímý výstup z bazénové haly ven a odpočinek na trávníku.

Do budovy lázní se vstupuje skrz zádveří do prostorné haly, kde je umístěna také vestavěná pokladna se světlým dřevěným obkladem, který se napojuje na prodejní vitríny. Místo prodeje vstupenek je akcentováno světelnou linií nad římsou přecházející přes tři strany nástupního prostoru do schodiště. Trojramenné organicky zaoblené schodiště spojuje vstupní část s prvním patrem, které je rozdělené na šatny dámské (v jižní polovině budovy) a pánské (v severní polovině).

Z haly se vstupovalo také do vanové a parní lázně. Fungovaly zde také služby jako kadeřnictví nebo masáže a odpočívárna s menším bazénem. Toto symetricky rozdělené zázemí ještě doplňovaly šatny pro školy, klubovny a očistné sprchy, kterými se vstupovalo k hlavnímu bazénu.

Plavecký bazén o rozměrech 12 × 25 metrů s šesti plaveckými drahami byl zastřešen zvlněnou markýzou. Zaoblené bylo také schodiště vedoucí k tribuně, kde byla navržena restaurace s výhledem na vodní plochu. Jemné detaily, oblé trubkové zábradlí či měkké přechody tvarů schodiště odkazují k organické lince uvnitř funkcionalismu, která s oblibou využívala nautické motivy. S podobným tvaroslovím koncipoval Vladimír Karfík také společenský dům ve čtvrti Díly (1937) a budovu Filmových laboratoří na Kudlově (1951).

V době svého otevření patřily Zimní lázně k nejmoderněji vybaveným zařízením svého druhu v republice. Vanové lázně měly denně obsloužit přibližně 800 lidí, parní lázně 500, bazén mohlo využít až 2000 plavců. Hloubka bazénu klesala od 80 cm až do 3,5 metru, k dispozici byly také dva skokanské můstky. Vytápění všech místností zajišťoval systém Crittall s topnými tělesy zabudovanými ve stěnách, stropu a podlahách. Bazénová vana využívala konstrukční princip Sportfonsenbad, kde filtrování vody probíhalo na principu spodní nádrže, do níž se k důkladnému vyčištění vpouštěla voda z bazénu. 

Od 60. let procházely lázně postupnými úpravami, které měly zajistit lepší provoz a reagovat na potřeby návštěvníků. Postupně byly zrušeny vanové části lázní, a naopak se rozšířily služby o pedikérství, bylo vybudováno lepší zázemí pro zaměstnance. Jedním z nepříznivých zásahů je odstranění zvlněného podhledu v prostorách bazénu a využití nevhodně barevných keramických obkladů. Naopak jsou dodnes v interiéru zachovány původní prvky, jako je schodiště se zábradlím, barevná mozaiková dlažba a osvětlovací tělesa. V roce 1985 byla k lázním dostavěna nová budova s 50metrovým bazénem, oba objekty jsou propojeny proskleným komunikačním krčkem. Prostor mezi budovami dnes doplňuje také venkovní bazén.