Společenský komplex Družba

Areál Družba, umístěný ve východní části města mezi tzv. věžové a Morýsovy domy, patřil k důležitým společenským a kulturním prostorům, které se v průběhu šedesátých let ve Zlíně otevřely. Projekt „obytného domu a společenského vybavení“ pochází už z roku 1958 a jeho autorem je architekt Arnošt Kubečka ze Stavoprojektu. 

 

Stavba komplexu byla rozdělena do tří částí. Jako první byl v roce 1961 dokončen desetipodlažní experimentální bytový dům. O čtyři roky později na něj navázala druhá budova, kde je restaurace s kulturním sálem. Dvaceti tisícům obyvatel východního obvodu města měla zajistit potřebné občanské vybavení a moderní společenské centrum.

 

Restaurace byla oficiálně otevřena v září roku 1965. Dvoupodlažní objekt s rovnou střechou má obdélníkový půdorys a na délku měří bezmála padesát metrů. Hlavní průčelí má velkorysé prosklení, druhé podlaží prosvětlovala pásová okna, návštěvníky zval neonový nápis „RESTAURACE – KAVÁRNA“. Před vchodem stála fontána s bílou sochou dívky. Z dobového tisku známe také popis interiéru: kavárna byla sladěna do červena, křesla potažena japonskou koženkou. Bufet uměl najednou pojmout až šedesát zákazníků a nabízel studenou kuchyni i polotovary. V době otevření se zde o provoz staralo třiašedesát zaměstnanců.

 

V roce 1967 byl otevřen poslední ze tří objektů – moderně vybavené kino Družba dimenzované pro pět set diváků. Třípodlažní budovu člení pravidelný čtvercový rastr okenních otvorů, dále dělených, v prvním podlaží otvory zdobí dekorativní výplň. Základ budovy tvoří železobetonový monolitický skelet s žebříkovými stropy. Pro zastřešení sálu využil architekt ocelové příhradové vazníky. Do budovy se vchází dvěma vstupy po stranách čelní fasády. 

 

Na podobě vnitřních prostor se podílel architekt Arnošt Kubečka, jedním z výtvarných děl byla mříž od Vladislava Vaculky umístěná v mezipatře. Kinosál v suterénu byl klimatizován a vybaven pro širokoúhlé promítání. V prvním podlaží se kromě vstupů do kina nacházely také foyer, šatny, kanceláře a přednášková místnost. Podlaží propojovala dvě velkorysá dvouramenná schodiště, která návštěvníky přiváděla ve druhém podlaží do společenského sálu s pódiem, kde se vedle nejrůznějších kulturních akcí pořádaly také kdonference. Třetí podlaží sloužilo jako galerie.

 

Bezprostřední okolí komplexu Družba se v dalších desetiletích několikrát proměnilo. Dodatečně bylo před restauraci dobudováno (dnes už stržené) předsunuté schodiště. Mezi lety 1978 a 1980 vyrostl vedle restaurace panelový šestipodlažní hotel Družba využívající konstrukční panelový systém T06B. Dvoupodlažní krček jej spojoval s objektem restaurace. Autorem projektu je Ing. Jiří Opatřil ze Státního projektového ústavu v Brně. Na rozdíl od Kubečkova sousedního domu, který nese jasné výtvarné i architektonické kvality, je hotelový komplex utilitární typ ubytovacího zařízení, vůči němuž se vymezovali také obyvatelé okolních domů.

 

V devadesátých letech přešel komplex (kromě Kubečkovy experimentální stavby) do soukromého vlastnictví. Na fasádě bývalé restaurace se negativně podepsala řada změn, některá okna byla zazděna, byly odstraněny neonové nápisy, stejně jako předsunuté schodiště. Z plánů na vybudování sportovně-společenského areálu, později vývojového centra, se nakonec nic nezrealizovalo. V současnosti je otevřeno jen bývalé vstupní foyer, kde je provozován supermarket, zbytek velkorysých prostor byl uzavřen a postupně chátrá. Bývalé společenské a kulturní prostory nenalezly dosud ve Zlíně adekvátní náhradu.