Divadlo pracujících v Gottwaldově (Městské divadlo Zlín)

Výrazná budova Divadla pracujících byla slavnostně otevřena 11. listopadu 1967.Její architektonická tvář i výtvarné řešení vzešly z celostátních soutěží.

Snahy o výstavbu divadla se však ve Zlíně datují již od třicátých let minulého století. První nerealizované návrhy vypracoval v rámci regulace prostoru před vstupem do továrního areálu firmy Baťa na náměstí Práce významný zlínský architekt František Lýdie Gahura (1891–1958). Znovu se o stavbě divadla začalo uvažovat hned po skončení II. světové války. Stálá divadelní scéna byla ve Zlíně založena 14. srpna 1946 pod názvem Divadlo pracujících. Pro její činnost byly vybrány prostory ve Společenském domě od architekta Vladimíra Karfíka (1901–1996) ve čtvrti Díly.Jednalo se ale o dočasné řešení. Po řadě urgencí se rada krajského národního výboru rozhodla jednat v roce 1956 o výstavbě nového divadelního stánku. Navrženo bylo sedm lokací pro výstavbu, z nichž byl nakonec vybrán prostor v centru města nedaleko hlavního náměstí naproti kostelu. Stály zde nízké přízemní domky a také architektonicky cenná funkcionalistická vila rodiny Šallerovy (Miroslav Lorenc), které byly asanovány. Kvůli snížení nákladů se rozhodlo pro potřeby nového divadla využít také objekt stávající požární zbrojnice (tzv. domu bezpečnosti), postaveného architektem Miroslavem Lorencem v letech 1939–1941.

V době přípravných prací byla vyhlášena v roce 1957 celostátní anonymní architektonická soutěž na krajské divadlo v Gottwaldově pro 800 až 900 diváků. Soutěžní komise se sešla nad 57. přihlášenými návrhy na jaře roku 1958. Nejvyšší ocenění získala dvojice architektů Karel Řepa (1895–1963) se synem Miroslavem Řepou (1930). K realizaci projektu se architekti Řepovi spojili s místním Stavoprojektem Gottwaldov a jako spolupracovníka si vybrali architekta Františka Rozhona (1926–2003. Symbolicky byl první výkop na staveništi proveden už 1. května 1958, výstavba probíhala až od roku 1960.Plány na divadlo byly na tehdejší poměry skutečně velkorysé, celý komlex byl postaven nákladem 46 miliónů 27 tisíc korun.

Na nárožní parcele vyrostl nový objekt propojený s pomocnou budovou, bývalou požární zbrojnicí. Hlavní objekt tvoří těleso obdélného půdorysu, v jehož středu je vejčité hlediště s lóžemi po obvodu sálu. Hlediště doplňuje vestibul v přízemí a rozsáhlé foyer v patře.Budova má plochou střechu, v zadní části s dominantou hranolového převýšeného provaziště. Západní dvoupodlažní průčelí má v parteru loubí, rytmizované systémem zkosených pilířů. Před průčelím je terasa s kamennou dlažbou, propojená s okolním terénem širokým schodištěm, děleným nízkými příčnými zídkami s kamennými oválnými vázami. Na severním konci terasy byla umístěna na vysokém subtilním nosníku výrazně stylizovaná plastika Letící múza od Luboše Moravce. Stěna obrácená do loubí je prolomena systémem malých obdélných vertikálních štěrbin a uprostřed velkými výkladci s prosklenými dveřmi, které jsou hlavním vstupem do divadla. Ze vstupního vestibulu se na obou stranách do patra zvedají dvě samonosná, dvojramenná, protisměrně lomená schodiště. V patře se průčelí otevírá v celé své šíři prosklenou stěnou na celou výši vnitřního foyeru. Stěna je ukotvena na subtilních kovových nosnících a je před ní balkon. Boční severní průčelí do třídy Tomáše Bati má v přízemí prolomena menší obdélná okna. V patře je uplatněn systém mírně předstupujících pilířů. Podobně je řešeno boční jižní průčelí do Divadelní ulice, v polovině opatřené obdélným vstupem s vysunutou železobetonovou markýzou. Zadní východní průčelí ústí do malého parku s kašnou a plastikou Torzo od Miroslava Chlupáče a strukturovanou betonovou stěnou od Čestmíra Janoška.

Z hmoty divadla na jižní straně v úrovni druhého patra vede spojovací chodba pro zaměstnance na hranolových pilířích, ústící do prvního patra provozní budovy, která je propojená s divadlem i chodbou pro transport kulis. Má obdélný půdorys a je třípatrová, podsklepená s vnitřní tojtraktovou dispozicí. Stavba má železobetonový vyzdívaný skelet. Divadlo bylo navrženo jako univerzální prostor s důrazem na činohru, s možnostmi pro zpěvohru i balet.

Přes časové i finanční obtíže při výstavbě se podařilo získat vysokou částku na uměleckou výzdobu divadla. V roce 1962 byla vyhlášena celostátní anonymní výtvarná soutěž, do níž se přihlásilo 130 autorů. Vybraná výtvarná díla se stala výraznou součástí a doplněním působivé architektury. Vedle výše zmíněných externích plastik byla zaoblená stěna hlediště ve vestibulu obložená mozaikou od Milana Obrátila a Zbyňka Slavíčka a ve foyer je velká stylizovaná malba od Zdeňka Holuba. V portálu jeviště byla zavěšena textilní opona podle návrhu Hany Lendrové a Sylvy Řepkové. V prostoru vrátnice do provozní části je naproti vchodu umístěn figurální reliéf Zdeňka Kováře. Interiéry a exteriér doplňují také keramické práce od Ludmily Hladíkové, Děvany Mírové, Marie Rychlíkové a Aloise Šutery.

V roce 1989 proběhla rekonstrukce Velkého sálu divadla. Jako náhradní prostor byla upravena zkušebna č. 1 a divadelní sál pro 100 diváků, který byl nazván Studio G (Gottwaldov) a později přejmenován na Studio Z (Zlín). Budova divadla včetně uměleckých děl, přilehlého parku a kašny byla zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek, je cenným dokladem spojení urbanismu, architektury a umění.

 

 

LH