Tržnice

S rozvojem obuvnických závodů v druhé polovině 20. let, který pokračoval přes nastupující hospodářskou krizi i v následujícím desetiletí, je spojena také výstavba obchodních domů, samostatných prodejen, které jsou v dobovém tisku nejčastěji nazývány Dům služby. V moderně zařízených prostorech distribuovali vyškolení prodejci firemní produkty, kromě obuvi často nabízeli i jiné služby a sortiment. Dne 22. května 1926 byla ve Zlíně podána žádost na postavení nové konzumní budovy. Autorem návrhu i realizace stavby je stavební firma Ing. Aloise Jambora z Hranic. Budova měla zajistit stravování pro 5 000 lidí, hlavně zaměstnanců firmy. Společně s ostatními objekty, které postupně vznikaly na nově budovaném náměstí Práce, měl i první obchodní dům doplnit chybějící zázemí pro stále se zvyšující počet firemních zaměstnanců, který v roce 1927 přesáhl 11 tisíc.
Trojpodlažní Tržnice vyrostla na dosud nezastavěné parcele ohraničené silnicí směřující z Otrokovic do Vizovic a trasou tovární železniční vlečky, která vedla z vlakového nádraží do cihelny (v místě dnešního atletického stadionu). Obchodní dům se stal první veřejnou stavbou, kde byl využit konstrukční systém 6,15 × 6,15 m a modulový rastr 13 × 3 pole. Stejně jako u standardizovaných budov v továrním areálu, tvoří i zde základní kostru nového konzumu železobetonový skelet. Identické bylo i dvouramenné schodiště, které se nacházelo v přístavku přisazeném ke středu budovy na severní straně. Z počátku šlo spíše o pragmatické rozhodnutí, které mělo zajistit finanční optimalizaci výstavby. Mělo však za následek vytvoření jasně čitelného stylu, kterým byla výstavba firmy rozpoznatelná i mimo Zlín.
V přízemí obchodního domu byl umístěn konzum a sklad potravin, první a druhé patro potom sloužilo jako jídelny pro zřízence a dělníky. Ve středu pater se rozkládaly kuchyně a umývárny, které byly odděleny od hlavní komunikační chodby. Dobře vybavené obchody s čerstvými surovinami a možností rozvážky až domů byly jedním z prostředků, kterými firma vychovávala své zaměstnance k městskému způsobu života
Už koncem roku 1927 zažádala firma Baťa o povolení provozovat kinosál. Ten zabral celý prostor druhého patra. Hlediště mělo délku 79 m a šířku 19 m, sál s původně 876 sedadly postupně navyšoval svou kapacitu až na 1 200 diváků. Součástí tohoto prostoru byly také šatny s čekárnou. Aktualizovaná funkce Tržnice spojující obchodní a kulturní vyžití brzy proměnila obchodní dům ve společenské centrum, kam proudily tisíce lidí. Kromě filmů se zde hrálo také divadlo, za všechny lze zmínit hru redaktora závodních novin Jaroslava Pagáče Černý šál, jejíž děj je věnován rodinnému životu lidí zaměstnaných v továrně. Kromě kulturních a společenských akcí se zde konaly například sportovní zápasy v boxu.
V roce 1928 bylo zkolaudované další křídlo přidružené k východnímu nároží Tržnice. Křídlo nabízelo prodejní kiosky a bufety a bylo zakončeno patrovým pavilónkem s kavárnou. Díky rozložení budovy do písmene L vznikl polouzavřený veřejný prostor, kde se konaly trhy. Když začal v roce 1932 plně fungovat vedlejší Obchodní dům, bylo křídlo kvůli úpravě dopravní křižovatky zbouráno. Přesto Tržnice zůstala místem, které bylo aktivně spjaté s každodenním životem Zlíňanů.
Budova prošla velkým množstvím úprav a přestaveb, mnohdy nešetrných. V obou krajních traktech byla doplněna schodiště, původní přístavek se vstupem byl zbourán a nový byl vsazen na jižní stranu, dnes se zde nachází schodiště s výtahem. Časté změny náplně objektu a jeho provozů umožňoval realizovat skeletový systém, který se dá adaptovat na fungování malých prodejen, stejně jako velkých jídelen a skladů. V roce 2012 byla stavba částečně rekonstruována, byla vyměněna okna i materiály v interiéru budovy. Dnes slouží budova Tržnice komerčním účelům a nabízí velké množství obchodů, ve třetí etáži je provozována restaurace. Největším neduhem budovy je velké množství vizuálního smogu na fasádě, který nekultivovaným způsobem zakrývá původní charakter budovy.

LŠ