Vila manželů Rybkových

Manželé a lékaři Vlasta a Jaroslav Rybkovi si nechali v roce 1972 vypracovat projekt vlastního rodinného domu na klidném místě v blízkosti filmových ateliérů na Kudlově. Nová stavba měla nahradit původní dům, který byl asanován v roce 1967 při budování hlavní silnice (dnes třída Tomáše Bati). Jižně od areálu podél ulice Filmová postupně vyrůstala zástavba samostatně stojících individuálně řešených domů jako protipól Fabiánky s firemními bytovými domy určenými primárně pro řadové zaměstnance ateliérů. Rodinné vily se v té době objevovaly jen výjimečně, převažující obytný typ již představovala hromadná panelová sídliště. Na exkluzivních parcelách na Kudlově však stavěli zkušení zlínští architekti, kteří docílili spojení domů s přírodou a okolní zelení. Ulici Filmovou pomyslně zakončuje vila hudebního skladatele Zdeňka Lišky dokončená v roce 1959.

Pod prvním návrhem z roku 1972 je podepsán architekt Zdeněk Plesník. Rodinný dům manželů Rybkových však byl nakonec proveden o rok později podle projektu jiného zlínského architekta, kterým byl Svatopluk Sládeček st., absolvent brněnské architektury na VUT, který svou profesní dráhu spojil kromě architektonické praxe hlavně s pedagogickou činností. Mezi lety 1966 a 2004 působil na Střední průmyslové škole stavební. Ještě na univerzitě podnikl studijní cestu do Švýcarska, v roce 1972 navštívil také Finsko. Prvky skandinávské architektury začal architekt uplatňovat u navrhovaných rodinných domů, mimo jiné i na vile manželů Rybkových. Jedná se zejména o harmonické propojení architektury s okolní krajinou, respekt k lidskému měřítku a také využívání kvalit přírodních materiálů (dřevěné prvky v kombinaci s cihlou).

Z ulice nenápadná přízemní stavba se vstupem a vjezdem do garáže citlivě reaguje na svažitý pozemek. Na jižní straně se tak otevírá trojpodlažní objekt s podélnou dispozicí. Každé patro kaskádovitě ustupuje směrem do zahrady, a tím se vytvářejí balkony lemující každé podlaží. Balkony opatřené dřevěným obložením v tmavohnědé barvě kontrastují s bílými vápenocementovými cihlami s bílým nátěrem a určují charakter celé stavby. Jižní fasáda je téměř plně prosklena, okna jsou v celé šířce fasády. Druhé podlaží je neseno na dvou sloupech, díky kterým se vytváří krytý pobytový prostor navazující na suterénní podlaží. Pod zastřešením je umístěn krb.

Do domu se vstupuje přes ustoupené zádveří do šatny a haly se schodištěm. Na tomto podlaží se nachází také koupelna a dvě ložnice s výhledem do zahrady. Schodiště umístěné uprostřed dispozice sestupuje do nižších pater, kde se v druhém podlaží rozkládá hlavní pobytový prostor s obývacím pokojem, kuchyní a jídelním koutem. Tato spojitá zóna zahrnuje i halu s pracovnou a prádelnou. Do suterénu bylo vloženo skladiště a sauna. Vstup na zahradu je krytý prvním podlažím, které tuto část zastřešuje. 

Fotografie interiéru domu manželů Rybkových byly v roce 1976 publikovány v časopise Domov. Je z nich patrná snaha o materiálovou různorodost, jednoduchost a funkčnost. Interiér doplňují výtvarná díla Vlasty Čančíkové, hlavní místnosti využívají přirozeného proslunění a možnosti výhledu do zahrady. Nábytek má světlou barvu s barevnými detaily, vestavěné skříně jsou kombinovány se stěnami obloženými dřevěnou dýhou.

V roce 2003 vypracoval architekt Oldřich Šlesinger projekt přístavby. Garáže byly rozšířeny na dvě stání a dům doplněn o dvoupokojovou bytovou jednotku, která je prostorově propojena se stávajícím domem. Materiálově se přístavba přizpůsobuje původnímu řešení kombinujícímu dřevěný obklad atiky a bílý obkladový kámen ve tvaru cihly. Dům manželů Rybkových je i dnes příkladem individualizované výstavby se skandinávskými prvky vzniklé v 70. letech. 

 

 

LŠ