Nájemní dům na Fabiánce

V místech, kde dnes stojí nájemní dvojdům, měla podle plánů z roku 1947 vyrůst skupina desíti jednodomků, které by doplňovaly již existující šestici baťovských domků z konce 30. let. Kvůli velkým finančním nákladům však byla výstavba zrušena a namísto nich byl vyprojektován nájemní dům s dvanácti bytovými jednotkami. Autorem návrhu je architekt Miroslav Drofa, který od roku 1928 pracoval ve Stavebním oddělení firmy Baťa a po válce se podílel na obnově Zlína. Podle jeho projektu se ve východní části Zlína realizovaly víceetážové domy (Morýsovy domy, věžové domy), které měly pomoci vyřešit nedostatek ubytovacích kapacit. 

Nájemní dům na Kudlově objednalo Stavební a bytové družstvo zaměstnanců Československého státního filmu v Gottwaldově. Dům je nejvyšším objektem obytné čtvrti Fabiánka. Svým objemem čtvrť zakončuje, je umístěn na východním svahu v protilehlé poloze k nedalekým filmovým ateliérům. 

Původně třípodlažní dvojblok se sedlovou střechou má obdélníkovou dispozici se středovými schodišti. Významným výrazovým prvkem je kombinace světlých ploch s cihelnou vyzdívkou. Světlá omítka se objevuje na podhledech balkonových lodžií, spojuje se s nátěrem zábradlí a oken, světlý je také sokl z umělého kamene pískové barvy (dnes opatřený okrovým nátěrem). Určujícím detailem východní fasády jsou lodžie s předsazenými subtilními balkóny s původně plnou betonovou výplní (dnes skleněnou matovanou). Jejich komfortní hloubka zvyšuje standard bytu a zároveň zajišťuje jeho proslunění. Pravidelný rastr původně třídílných oken se v lodžiích zalamuje a spojitý překlad z lícových cihel kladených na výšku umocňuje horizontalitu fasády. 

Na západní straně byla fasáda členěna dvou- a třídílnými okny, která doplňuje svislý pás oken prosvětlující schodiště a chodbu. Podobně jako u Morýsových domů se i zde pracuje s otočeným kladením cihel, které dodává průčelí plastičtější vyznění. V každé etáži se nachází šest totožných bytů orientovaných na východo-západ. Všechny bytové jednotky mají dvě ložnice, obývací pokoj propojený s jídelním koutem, plně vybavenou kuchyň se spíží a koupelnu. Obytný komfort zvyšovaly i vestavěná šatna a sklep v suterénu. Celková plocha bytu činí 72 m2.

V roce 1958 byl dům podle návrhu Zdeňka Plesníka zvýšen o další podlaží, které sloužilo jako svobodárny pro zaměstnance filmových ateliérů. U střešní nadstavby se na fasádu propisuje jiný charakter dispozic svobodárny. Okna byla dvoudílná se zvýrazněnou špaletou a světlým průběžným překladem. Do jižní sekce byly umístěny svobodárny žen, v severní části se kromě mužských svobodáren nacházel také byt pro bezdětné manžele s vlastním příslušenstvím. Na koncích přístavby (na severním a jižním okraji budovy) byly po celé šířce objektu zřízeny terasa velká na šířku objektu a hluboká cca 3 metry. Kvůli prosakování vody ze střešních odpadů byly ale terasy na konci 60. let zrušeny a vyplněny novou svobodárnou se stejným zastřešením a fasádní úpravou.

Nájemní dvojdům je ukázkou zlínské architektury na přelomu 40. a 50. let. V přípravných plánech se objevuje ještě možnost přistavění třetího bloku, k tomu už ale nedošlo. Na výsledné podobě se podíleli dva významní zlínští architekti Miroslav Drofa a Zdeněk Plesník. Architektonické řešení čerpá z poválečných realizací vícekapacitních domů se skandinávskou inspirací, Plesník rozšiřuje budovu typicky autorským způsobem. Budova zároveň naznačuje nadcházející stylovou proměnu v 50. letech, kterou výborně demonstrují menší dvoupodlažní bloky rozložené ve svahu pod nájemním domem. Ty byly postaveny už v duchu socialistického realismu. 

Nájemní dvojdům je dodnes díky velkorysosti bytů a klidnému okolí v blízkosti přírody vyhledávaným bydlením. Objekt je v poměrně autentickém stavu, i když při výměně oken došlo ke změně jejich původního členění, což narušuje dřívější rytmizaci fasády. Nové jsou také vstupní dveře, nad kterými byly umístěny obloukové stříšky, z obou stran byly k objektu dodány garáže.