Kostel sv. Filipa a Jakuba

Architektonicky a umělecky spíše průměrná a svým výrazem fádní stavba kostela sv. Filipa a Jakuba je v kontextu města Zlína nositelem nezpochybnitelné historické hodnoty. První písemná zmínka o existenci farního chrámu pochází až z roku 1437, dnešní kostel se však nalézá na místě spojeném s prazáklady Zlína. Právě do prostoru v okolí kostela totiž můžeme umístit vůbec nejstarší shluk obydlí celého postupně rostlého pravidelného osídlení. Nalézal se v místě křížení dvou lokálně významných obchodních tras. Jedna vedla podřevnickým údolím od západu k východu, druhá ji protínala v prostoru dnešních ulic Dlouhá, Osvoboditelů a Hradská. Ta propojovala Holešov s Uherským Brodem. 

Až o něco později se centrum města přesunulo kousek severněji, kde postupně vznikl rastr domů kolem pravidelně vytyčeného náměstí. Kostelní okrsek si ale i nadále uchoval podstatné místo v urbanismu města. Na dnešní farské louce stávala před postavením čtyřproudé silnice historická budova fary (zbourána 1967), v těsné blízkosti kostela byla umístěna budova obecné školy (postavena 1857, zbourána 1932), přímo naproti hlavnímu vchodu do kostela byl nákladem měšťanů roku 1865 postaven chudinský ústav (zbourán 1933). Lokalita kolem kostela tak po staletí plnila funkci duchovního, vzdělávacího a sociálního centra města. S tímto vymezením souzní i realizace výstavby kláštera kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka v Opavě v prostoru za farskou loukou v letech 1937–1938.

Farní chrám prošel v průběhu staletí mnoha proměnami. Podobu stavby v 18. století známe díky dvěma dochovaným vedutám. Kostel byl tehdy orientovaný kněžištěm k východu, západnímu vstupnímu průčelí dominovala z boku přisazená věž postavená patrně roku 1566. Roku 1800 ovšem rozhodl tehdejší majitel panství baron Klaudius Bretton o zbourání stávající lodi kostela kvůli špatnému technickému stavu a nedostatečné velikosti. Nová kostelní loď měla být orientovaná severojižně, původní věž se tak dostala do hlavního průčelí.

Nekvalitně provedená práce vedla roku 1803 ke zřícení lodi. Novou konstrukcí byl pověřen holešovský stavební mistr Martin Galuška a dokončený kostel se dočkal vysvěcení roku 1807. V následujících desetiletích kostel dvakrát vyhořel. Obnova po požáru roku 1819 se protáhla až do roku 1830, přičemž nejvýraznější vizuální změnou bylo zvýšení věže a nová krytina. Požár roku 1849 zasáhl kromě kostela, fary a školy dalších 138 budov ve městě. Věž kostela se definitivní úpravy dočkala až roku 1884, jejím autorem byl uherskohradišťský architekt Dominik Fey a šlo o poslední větší zásah do vnější vizuální podoby chrámu.

Vstupnímu severnímu průčelí dnes dominuje věž zakončená jehlancovou střechou. Nad vchodovým portálem je umístěn alianční erb Klaudia Brettona a jeho manželky Cecílie, rozené hraběnky z Magnisu. Loď kostela má v půdorysu tvar osmiúhelníku. Pětiboký presbytář vytváří společně se dvěma kolmo navazujícími sakristiemi tvar kříže. V patrech sakristií jsou oratoře, které je možno využívat pro modlitební společenství. Plášť budovy mezi sakristiemi a presbytářem doplňují přízemní přístavky.

Nejstarší součástí dnešní výzdoby interiéru jsou nástropní malby vídeňského malíře Schmidta, pořízené roku 1904, a devět soch světců, které byly roku 1970 renovovány sjednocujícím nátěrem do mramorového odstínu. V roce 1918 pořídili místní farníci svým nákladem osm vitrážových oken s motivy národních světců. Roku 1931 prošel kostel rozsáhlejší renovací včetně zakoupení a instalace varhan od firmy Rieger z Krnova. Většinu nákladů tehdy nesla firma Baťa, která se roku 1929 po odkoupení majetku bývalého zlínského velkostatku s budovou zámku stala patronem kostela. 

Zásadní proměnou v duchu liturgických předpisů druhého vatikánského koncilu prošel interiér v 70. a 80. letech 20. století. Dosavadní velmi průměrné a umělecky i historicky bezcenné vybavení nahradila koncepce navržená a realizovaná Františkem Peňázem. Vyznění interiéru sjednotily mozaiky u bočních oltářů i centrální mozaika v presbytáři s motivem Krista a klečících patronů kostela svatého Filipa a Jakuba mladšího, provedené Antonínem Koubou. Nad hlavním oltářem je zavěšen kříž vyrobený v železnobrodských sklárnách. Roku 1971 darovali kostelu tehdejší tři kaplani novou křížovou cestu od sochaře Karla Stádníka.

Zatím posledním výraznějším renovačním zásahem je pořízení nových zvonů do věže kostela. Ze stávajících čtyř železných zvonů vyrobených po první světové válce byl ponechán v činnosti pouze jediný, ostatní zůstávají ve věži na památku. Roku 2008 železný zvon doplnily dva nové bronzové z dílny Josefa Tkadlece.

Roku 2018 se uskutečnila soutěž na revitalizaci zlínského náměstí Míru, jehož součástí je také řešení prostoru před kostelem svatého Filipa a Jakuba, který v současnosti slouží coby parkoviště. Vítězný projekt brněnského ateliéru P. P. Architects počítá s proměnou tohoto místa v komorní piazzettu se stromy, okrasnými záhony a městským mobiliářem. Předkostelí by tak mohlo získat mnohem důstojnější podobu odpovídající významu tohoto po staletí důležitého bodu na duchovní mapě města.

 

 

DV