Kaple sv. Václava

Středně velká obec Kudlov, posazená v kopcovitém terénu jižně od města Zlína, náležela tradičně do správního obvodu zlínské římskokatolické farnosti. Myšlenka na stavbu kaple se kvůli nedostatku finančních prostředků v obci rodila těžce. Bylo tedy logickou volbou obrátit se s žádostí o vypracování architektonického návrhu na místního rodáka Františka Lýdii Gahuru, který v roce 1927 vyprojektoval kostel svatého Antonína Paduánského v Míškovicích. 

Uskutečnění záměru bylo z větší části závislé na štědrosti dárců. Delší dobu probíhala finanční sbírka v Kudlově i okolních obcích, ale zásadní byl vklad manželů Procházkových, kteří věnovali 600 Kč a také pozemek. Cihly darovala firma Baťa, starosta Prštného Ignác Šťasta poskytl písek a majitelé lesů v okolí stavební dříví. 

Při navrhování podoby kaple měl František Lýdie Gahura zcela volnou ruku, patrně proto, že se zřekl nároku na honorář. Podstatným limitem byla pouze nutnost maximální finanční úspornosti realizace. Přesto si výstavba vyžádala celkové náklady ve výši 30 000 Kč. V kontextu tehdejší Gahurovy tvorby pro firmu Baťa představuje kaple svatého Václava mimořádné dílo, v němž mohl nezvykle svobodně vyjádřit svůj názor na soudobou architekturu. Tvarově i materiálově by kaple přesto naprosto suverénně zapadla do kterékoliv tehdejší baťovské obytné čtvrti Zlína. Ještě účinněji ale působí v konvenčním venkovském prostředí s typickou zástavbou drobnějších selských usedlostí.

Kudlovská stavba na půdorysu řeckého kříže je vertikálně profilována a ze všech stran osazena vždy trojicí úzkých podlouhlých okenních otvorů v pravidelném rastru. Svým vnějším výrazem má nejblíže k obřadní síni od Bohuslava Fuchse na brněnském ústředním hřbitově (1925–1926). Volba tvaru a rozměrů kudlovské kaple byla ovlivněna nevelkým, téměř čtvercovým pozemkem v těsné blízkosti hlavní silnice procházející obcí. Jediným vybočením z celkové vnější souměrnosti je zvonice vystupující organicky z levého nároží. Druhou zásadní vertikálu představuje kamenný kříž s Kristem, který byl ke kapli přenesen z jiné části obce a umístěn v severozápadním rohu pozemku. Pravděpodobně mylné je připsání kříže F. L. Gahurovi. 

Architekt velmi kreativně pracuje s hlavním stavebním prvkem kaple – režnými cihlami, které zároveň vytvářejí ústřední měřítko stavby a jejích prvků, včetně šířek okenních otvorů. Osově souměrný vstup je krytý předsazeným betonovým parapetem vyneseným na kovových sloupcích. Pouze kovový plot odděluje široké nástupní schodiště ke kapli od silnice.

Dominantním prvkem interiéru je opět neomítaná režná cihla. Vynikal tak kontrast tmavě červených ploch a světla propouštěného dovnitř štíhlými okenními otvory. Gotický výraz kaple podtrhoval minimalisticky pojatý oltář sestávající ze dvou kamenných desek ve tvaru řeckého kříže (žulový oltářní stůl a pískovcový sloup). Nad mensou je ve sloupu zasazena schrána svatostánku s mosazným reliéfem, na němž z obilného klasu vyrůstá kniha s pečetěmi, na níž stojí beránek Boží s křížem a stuhou. Nad schránou je připevněna mosazná plastika Krista na kříži vyprofilovaná z hmoty kamene. 

Plochý dřevěný strop kaple využíval geometrické tvarování pomocí různě kladených lakovaných a barvených prken oddělených kontrastně zbarvenými latěmi. Bohužel nevíme, s jakými barevnostmi Gahura pracoval ani zda litá betonová podlaha byla v přirozeně šedém odstínu, či v jiné barvě. Prostý, až strohý interiér ve spojení s výraznou barevností stěn i stropu vytvářel působivý a ke kontemplaci směřující celek.

V Gahurově pojetí se šťastně potkávají vlivy holandského hnutí De Stijl, německého expresionismu a školení u Jana Kotěry s pragmatickým zlínským přístupem. Režná cihla se ve všech případech ukázala jako ideální materiál pro svou ekonomickou výhodnost a zároveň vynikající variabilitu při modelaci budov různého určení. Při stavbě kostelů z režných cihel se navíc navazovalo na tradice zasazené hluboko do středověku. 

K využití podobného stavebního principu, včetně půdorysu řeckého kříže, se Gahura vrátil o něco později v nerealizovaném projektu hřbitovní kaple pro Louky-Prštné (1932). U pohřební kaple v Komárnu (1936) kontrastuje minimalismus pravidelných stěn z režných cihel s prvkem vystupujícího bílého kříže na nároží.

Dnešní stav interiéru kudlovské kaple nemá s původní realizací takřka nic společného. Oltářní mensu a spodní část zakrývá látkové zdobení, nad Gahurovým ukřižovaným Kristem přibyla socha svatého Václava původně umístěná na jedné z bočních konzolí. Gahurou navrhovaná socha světce doložená fotografií modelu nebyla vyhotovena.

Poslední úprava interiéru kaple dle návrhu Miroslava Kováče byla provedena před rokem 2020. Došlo ke sjednocení barevnosti podsedáků nově instalovaných dřevěných lavic a koberců, neutrální bílé výmalbě, výměně svítidel či instalaci nového oltáře a ambonu z kaleného čirého skla. Nejviditelnějším zásahem do architektury je nahrazení vyzdívek oken v dolní části za původním oltářem barevnými vitrážemi. 

Kaple si dodnes zachovává kontrast s okolím a nadále vytváří zásadní, byť hmotově drobnou dominantu obce. Stále slouží svému původnímu účelu a v exteriéru si uchovala díky citlivým opravám režného cihelného pláště svůj původní výraz.