en

Vila Zdeňka Lišky

Datace –1959
Architekt/ka Zdeněk Plesník
Kód Z7
Adresa Filmová 308, Zlín
MHD MHD: Filmové ateliéry, točna (BUS 31)
GPS 49.2013047N, 17.6741592E

Od roku 1946 pracuje hudební skladatel Zdeněk Liška jako externista pro Československý státní film ve Zlíně. I s rodinou bydlí ve firemním typizovaném dvojdomku ve čtvrti Fabiánka, kterou pro zaměstnance kudlovských ateliérů nechala ve 30. letech postavit firma Baťa. Zdeněk Liška komponuje hudbu doprovázející reklamy, krátké filmy pro děti, ale také dokumenty, mezi nimiž jsou i celovečerní filmy Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky Afrika I. (1951) a Afrika II. (1953). Oba cestovatelé své filmy na Kudlově stříhali a na začátku 50. let si nechali v rozrůstající se čtvrti na Nivách postavit vlastní vily. Autorem projektů je Zdeněk Plesník, zlínský architekt, který završuje soubor reprezentativních staveb vilou pro Zdeňka Lišku.
Dům se nachází na okraji Kudlova v místě dříve nazývaném Chrástě. Do mírného svahu na rozlehlém pozemku u lesa je osazen jednopodlažní dům s rovnou střechou a částečně zapuštěným suterénem. Řešení exteriéru v mnohém připomíná dvě předchozí realizace. Na severní a východní fasádu je využit cihelný obklad s cihelnou vyzdívkou, kterou doplňují okna s dekorativním ostěním. Dům se otevírá na jih do prostoru zahrady, kde hlavní průčelí domu definuje arkýř s pásovými okny a perforovanými prefabrikáty pod okenními otvory. Arkýř nesou čtyři bílé železobetonové sloupy, které prostupují i do interiéru vily. Fasádu zde rytmizuje systém rastrů doplněný sloupy či meziokenními pilíři. Jižní průčelí je prodlouženo až na západní stranu, kde je nároží ukončeno pergolou s kamenným obkladem. Zde se opakuje motiv sloupořadí, hladké plochy střídá výrazný kamenný obklad, který se objevuje i na schodech propojujících výškové rozdíly domu. Plochou střechu vily i pergolu sjednocuje jemná římsa procházející okolo celého objektu. Právě v této části se dům nejvíce propojuje se zahradou, jejíž součástí je také zapuštěný bazén. Bohatě komponovaná zahrada je podobně jako u předchozích vil součástí architektonického řešení, měla být volnou loukou proměňující se v průběhu roku.
Vnitřní dispozice v mnohém připomíná vilu Jiřího Hanzelky. Vchod je situovaný na východní stranu vedle garáže. Skrz vstupní prostor spojený s šatnou se dostáváme k dvouramennému schodišti, které se nachází téměř uprostřed dispozice, odkud se rozbíhá do spojitého prostoru prvního podlaží. Na jižní straně je umístěn obývací pokoj a pracovna Zdeňka Lišky s výhledem do okolní krajiny. Svým objemem zabírá téměř čtvrtinu obytné plochy domu. Obě místnosti byly odděleny subtilní posuvnou dřevěnou příčkou, v níž jsou zabudovány ocelové sloupy. Do východní části domu jsou vloženy tři ložnice s koupelnou, na západ je orientována kuchyně a jídelní kout, který plynule pokračuje na zahradu pod zastřešenou pergolu. Stejně jako u Zikmundovy a Hanzelkovy vily je i zde dán významný prostor archivům majitele domu, které byly uloženy v suterénu, kde je doplňovaly sklepy a další provozní místnosti. 
Na interiéru spolupracoval Zdeněk Plesník opět s Miroslavem Navrátilem. Tento nábytkový designér byl zaměstnancem uherskohradišťské pobočky výzkumného a vývojového ústavu Vývoj nábytkářského průmyslu Brno. Zabýval se vývojem plastového, laminátového, lamelového a ohýbaného nábytku. Do předchozích vil navrhl dřevěný lamelový nábytek, v Liškově vile je patrný technologický vývoj, kterého v ústavu docílil. Navrátil je autorem první skořepinové židle vejčitého tvaru, jejíž forma se inspirovala v plastových židlích manželů Eamesových nebo Eera Saarinenena ze 40. let. V obývacím pokoji se například nacházela skořepinová křesla, kde laminátový tvar tvořil jen základnu pod čalouněním. Tuto sestavu doplňovala také Navrátilova pohovka. Liškova pracovna byla vybavena kromě klavíru také vestavěným nábytkem a knihovnou.
V roce 1975 se Zdeněk Liška rozvádí a vilu kupuje Československý státní film. Dům je adaptován pro studio kresleného filmu. Od konce 80. let se postupně vrátil k původnímu obytnému účelu a byl rozdělen na několik bytových jednotek. Do této doby zůstává vila v téměř původním stavu s vestavěným nábytkem. V roce 1994 byl dům koupen do soukromého vlastnictví, zůstal ale neobýván a postupně chátral, došlo k rozkradení původního vybavení a dům byl z velké části zničen. V roce 2005 noví majitelé vilu zrekonstruovali, namísto otevřeného koupaliště vznikla přístavba nového krytého bazénu. Tím se změnil charakter Plesníkova návrhu, základní objem domu s detaily však zůstal zachován.
 
LŠ