Vila Hugo Vavrečky

Inženýr, novinář a diplomat Hugo Vavrečka (1880–1952) patřil k nejvlivnějším osobnostem, které po smrti Tomáše Bati v roce 1932 zaujaly významnou pozici ve firemní hierarchii. Náležel k nejužšímu vedení firmy kolem nového majitele Jana Antonína Bati společně s Dominikem Čiperou, Františkem Malotou, Josefem Hlavničkou a dalšími. V době nepřítomnosti majitele za 2. světové války fakticky převzali řízení závodů. 

Od roku 1941 bydlel Hugo Vavrečka i se svou rodinou v místní části Mokrá ve vile na Strážích, kterou dva roky předtím navrhl architekt Vladimír Karfík. Ve svažitém terénu v blízkosti lesa byl postaven dům, který byl podle architektových vzpomínek experimentem, protipólem typizovaných budov, které Stavebním oddělení projektovalo. Podoba, k níž se vyjadřoval sám Hugo Vavrečka, odkazovala k architektonickému stylu Jana Kotěry, který navrhl vlastní dům pro Tomáše Baťu, Vavrečkova přítele. Osud vily se často objevoval ve vzpomínkách Vavrečkových vnuků: Václava Havla a jeho bratra Ivana.

Plánová dokumentace označuje dům číslem I a kromě Vladimíra Karfíka se na výkresech objevuje také jméno architekta Kubečky. Sousední dům č. II postavený v témže období patřil dalšímu ze zmíněných ředitelů, Josefu Hlavničkovi. O jejich blízkých vztazích svědčí chodník, který zahrady obou vil propojoval. U každé z budov je také na severní straně dvůr s kruhovým objezdem a vstupem. 

Vila Huga Vavrečky s oddělenou reprezentativní a hospodářskou funkcí svým členěním připomíná tradičně stavěné domy vyšších společenských vrstev. Dvě na sebe kolmá křídla se rozdělují podle funkcí. V hlavní, dvoupodlažní, části budovy je situován život rodiny a reprezentativní prostory. V přízemní budově je hospodářský trakt. Obě křídla mají valbovou střechu. Na fasádě je uplatněno několik materiálově rozmanitých řešení, která kontrastují se strohým vyzněním celé stavby. Kamennou podezdívku doplňuje cihelný obklad a sloupy, výrazné dřevěné podbíjené římsy a drásaná omítka. Okna byla opatřena dřevěnými žaluziemi, na východním průčelí jsou okenní otvory lemovány luxfery, které prosvětlují společné prostory jídelny.

Do domu se vstupuje přes malou vstupní halu, kde je umístěno jednoramenné schodiště vedoucí do prvního patra. Z chodby se vchází do společenské místnosti s výstupem na prostornou terasu. Na společenský prostor navazuje jídelna a pokoj, které oddělují dřevěné posuvné dveře. Jejich otevřením je možné vytvořit plynulý prostor a navázat kontakt s okolní zelení. Tento motiv vzdáleně připomíná principy tvorby architekta F. L. Wrighta, ke kterému se Karfík při navrhování vil často odkazuje. 

V přízemí byl k dispozici ještě další pokoj a kuchyň s přípravnou. V hospodářské části se nacházela spíž, pokoj pro služku a šoféra i garáž pro dvě auta. V prvním patře byly situovány tři pokoje s šatnou a lázní a ložnice rodičů s šatnou a výstupem na terasu. Na chodbě fungovala také laboratoř a další lázeň. Ve většině místností byla použita vlysová podlaha, nábytek byl částečně vestavěný, posuvné dveře oddělující pokoje a obklady stěn v přízemí byly dřevěné. Ve vstupní hale je zachován travertinový obklad.

V roce 1945 došlo ke znárodnění firmy Baťa, Hugo Vavrečka byl odvolán ze své funkce a následně propuštěn. V průběhu roku 1946 opustila rodina vilu ve Strážích a dům byl přeměněn na dětský domov. Huga Vavrečku potkal obdobný osud jako ostatní ředitele. Stejně jako oni byl nejdříve obviněn z kolaborace (1946), později zproštěn viny a o dva roky později, v roce 1948, opět obžalován ve vykonstruovaném procesu. Do vězení nenastoupil zásahem Klementa Gottwalda. Poslední období života strávil v Praze u své dcery.

Až do roku 2007 ve vile sídlilo několik školních zařízení, později byl objekt přeměněn pro administrativní účely. V roce 2017 byla vila kompletně zrekonstruována podle návrhu architekta Josefa Pleskota (AP ateliér). Z rodinného domu se stala luxusní restaurace s potřebným zázemím. Objekt byl podsklepen, bývalé reprezentativní prostory v přízemí hlavní budovy dnes slouží hostům, stejně jako spojené ložnice v patře. Pro restaurační zařízení byl přeměněn také suterén, kde došlo k prohloubení základů. Novým prvkem, který se materiálově odlišuje od zbytku vily, je prostor klubu, který vznikl rozšířením suterénu o celoprosklenou verandu. V bývalém hospodářském křídla se nachází kuchyně a přípravny, využívá se také podkroví.

Vila Huga Vavrečky dodnes ukazuje Vladimíra Karfíka jako architekta schopného plnit přísné firemní požadavky týkající se využití finančních prostředků na výstavbu standardizovaných budov a zároveň navrhovat luxusní reprezentativní domy podle potřeb zadavatelů. Díky aktuálnímu vstupu ateliéru Josefa Pleskota vila kvalitně propojuje současnou a historickou architekturu. 

 

 

LŠ