en

Zásadní plány města Zlína

Během půldruhého století počínaje rokem 1850, která Zlínský architektonický manuál především sleduje, se krajina v celé Střední Evropě zásadním způsobem proměnila. Evropská civilizace prošla obdobím modernizace, charakterizovaným revolucí v dopravě, rozvojem průmyslu a intenzivní urbanizací. A vstoupila do doby postmoderní, kdy prožíváme reflexi dominantního přístupu člověka k jeho životnímu prostředí, kriticky jej vyhodnocujeme a usilujeme o udržitelný rozvoj.

Rozrůstání měst – urbanizace – již není přímočaré, nevychází tedy z ohniska, jež představovalo středověké městské jádro, za hradební pásmo do okolní krajiny. Preference lidí a jejich strategie ohledně bydlení, umístění průmyslových provozů a budování infrastruktury jsou mnohem komplikovanější. Zlín představuje v rámci tohoto velmi schematického popisu vývoje osídlení Střední Evropy navíc významnou výjimku.

Malé poddanské město stranou zásadních komunikačních tepen i civilizačních trendů se rozvíjelo až do konce 19. století velmi pozvolna a konzervativně. Ukazuje to například mapa druhého vojenského mapování z doby těsně před polovinou 19. století. Mapa kultur Království českého v podrobném měřítku 1 : 36 000 zpracovaná v letech 1837–1844, aby ukázala využití země a zejména mapy stabilního katastru LINK-samostatné heslo.

Pak ale Zlín zažil rychlou modernizaci a růst, který jej katapultoval mezi největší města nejen na Moravě, ale v celém Československu a etabloval jej coby laboratoř urbanismu a architektury 20. století.

Tento itinerář je virtuální procházkou v čase, která představuje, jak naznačený urbanistický rozvoj zachytily mapy a plány. Ve sledovaném období se proměnilo nejen město, jeho název (Zlín–Gottwaldov–Zlín), ale také mapy samotné – proces jejich tvorby i výsledné produkty. Kromě starých map, jimž se věnují jednotlivá hesla a které najdete zobrazeny v překryvných vrstvách mapového portálu (vybaveného základními funkcionalitami: zoomování, nastavení průhlednosti), jsou ilustrativním zdrojem informací také historické letecké snímky a ortofotomapy, které jsou k dispozici od čtyřicátých let 20. století přibližně v desetiletých intervalech. 

Stejně jako je Zlín v období modernizace výjimečný ve svém rozvoji po stránce společenské i prostorové, je netypická i struktura a počet map a plánů, které ilustrují zlínskou městskou krajinu, popř. zlínský region. Mapová produkce cílila v předmoderní době na města. Nicméně vzhledem k marginálnímu významu Zlína v době, kdy nebyl ani centrem správního celku, nevzniklo mnoho map a plánů. Stejně tak se Zlín nestal centrem produkce map, jakým byla od poslední třetiny 19. století mnohá srovnatelná města. (Na Moravě mapy regionů a plány měst vydávali po odchodu Eduarda Hötzela z Olomouce do Vídně Romuald Promberger či od osmdesátých let 19. století v Holešově Lambert Klabusay.) 

Hlavní specifičnost Zlína v souvislosti s kartografií tkví v tom, že zde vznikaly stovky plánů, mapových náčrtů, map i modelů, které sloužily v první řadě praktickým potřebám městského plánování. Zrcadlí tak intenzivní modernizaci a dynamický vývoj v oblasti stavebnictví ovlivněný podnikáním rodiny Baťů. Od poloviny dvacátých let 20. století, kdy se Tomáš Baťa stal starostou, se navíc firemní a městské plánování začalo intenzivně prolínat.

Od konce dvacátých let 20. století, kdy do města přijíždělo čím dál víc návštěv a zlínská reprezentace začala dbát na sebeprezentaci, se navíc vydávaly orientační plány a příležitostné tisky propagující Zlín a objasňující rychlý urbanistický rozvoj města. 

(ECH)