en

Jiří Gřegorčík


Datum narození 20. února 1932 Bohumín
Datum úmrtí 25. května 2002 Brno
Literatura
  • Jiří Gřegořčík, Zdeněk Přikryl, Koncepce rozvoje městských regionů, Brno 1973
  • Jiří Gřegořčík, Zbyněk Pech, Pardubice: urbanistická koncepce rozvoje města, Brno 1989
  • Jiří Gřegořčík a kol., Racionalizace využití základního území obytných souborů, Brno 1988
  • Jiří Gřegořčík, Urbanistická koncepce rozvoje města, Brno 1990

Architekt, urbanista a pedagog Jiří Gřegorčík je ve Zlíně známý zejména díky projektu na výstavbu sídliště Jižní Svahy, na němž spolupracoval s jiným zlínským architektem Šebestiánem Zelinou.
Narodil se v roce 1932 v Bohumíně, vystudoval Fakultu architektury na VUT v Brně a po absolvování v roce 1956 nastoupil do Stavoprojektu Gottwaldov, kde pracoval až do roku 1965, kdy odešel do Brna. V tamním Útvaru hlavního architekta města Brna získal funkci vedoucího projektového ateliéru, specializoval se na urbanismus a zpracovával územní plány měst. V roce 1968 se s Šebestiánem Zelinou zúčastnil vyzvané soutěže na vypracování urbanisticko-architektonického návrhu na výstavbu sídliště Jižní Svahy v Gottwaldově, organizované Útvarem hlavního architekta gottwaldovské aglomerace. První etapa, stavěná v následujícím desetiletí, patří k nejcennějším sídlištím, která v regionu vznikla. 
Mezi další Gřegorčíkovy realizace patří urbanistické řešení prostoru zamýšleného jako náměstí Joliota Curie v Brně (spolu s Františkem Antlem, soutěž 1965), na němž se dnes nachází soubor věžových domů na ulici Šumavská.
Gřegorčík se účastnil mnoha soutěží, jednou z prvních byla soutěž na pokusný obytný obvod Moskvy v roce 1960. V roce 1986 získal (spolu se Zbyňkem Pechem, Jiřím Fixelem a Stanislavem Prokešem) druhou zvýšenou cenu v soutěži na řešení Bubenského nábřeží v Praze-Holešovicích a v roce 1987 (spolu s Jiřím Fixelem, Zuzanou Gřegorčíkovou a Stanislavem Prokešem) druhou cenu v soutěži na centrální zónu Ústí nad Labem.
V roce 1970 musel Jiří Gřegorčík z politických důvodů ústav opustit a až do roku 1989 působil ve Výzkumném ústavu vývoje architektury (VÚVA) v Brně. Zde založil Školu urbanistické koncepce, spolupracoval s Akademií věd i se zahraničními univerzitami (ISA Berlin, Univerzita Heriota Watta v Edinburghu). Z konce osmdesátých let pochází publikace Racionalizace využití základního území obytných souborů (1988) a Pardubice: urbanistická koncepce rozvoje města (1989).
Od roku 1990 zastával funkci hlavního architekta města Brna a zároveň vyučoval na Ústavu urbanistické tvorby VUT. V tomto oboru získal jako první po roce 1989 titul profesora. Byl členem Obce architektů a Asociace pro urbanismus a územní plánování České republiky. Jiří Gřegorčík zemřel v Brně roku 2002.