Eduard Staša

Eduard Staša se vedle profesní dráhy architekta dlouhodobě zabýval také mapováním starší i novodobé historie města. Narodil se ve Zlíně 19. září 1917 malíři a pozlacovači Antonínovi Stašovi, matka Marie pocházela z podnikatelské rodiny obuvníka Josefa Krause. V roce 1938 začal Eduard Staša studovat architekturu na ČVUT v Praze, stihl ho však podobný osud jako mnohé studenty jeho generace: byl totálně nasazen v Německu. Po válce skládá státní zkoušku na ČVUT v Praze a přechází na UMPRUM do ateliéru profesora Adolfa Benše. Během studia, které ukončil v roce 1948, již nastoupil do znárodněného podniku Svit, později transformovaného na Stavosvit a následně Stavoprojekt.

 

Z roku 1950 pochází úprava parku a kašny na náměstí Míru. Jednou z prvních větších realizací je potom přestavba Památníku Tomáše Baťa na Dům umění, která proběhla mezi lety 1954 a 1955. 

 

Od padesátých let se také věnuje urbanistické činnosti, společně s kolektivem připravil v letech 1957−1958 směrný územní plán Gottwaldova, který byl o rok později dopracován na podrobný územní plán Gottwaldov-střed. Z tohoto projektu se plné realizace dočkala například osa výškových budov ve východní části města, která začíná věžovými a Morýsovými domy od Miroslava Drofy a pokračuje třemi výškovými domy navrženými architektem Adolfem Zikmundem. 

 

V územních plánech Staša se svým týmem podle svých slov: opustil koncepci rozptýleného osídlení pásového města v podřevnickém údolí a kladl důraz na další urbanizaci a rozvíjení historického půdorysu města přestavbou starých čtvrtí i výstavbou na nových plochách. K dalším příkladům jeho tvorby patří urbanistické řešení bodových domů na ulici Přílucká (1968), které navrhl Šebestián Zelina. Ve Stavoprojektu působil Staša až do roku 1977, kdy odešel do důchodu.

 

Známou se stala také Stašova publicistická činnost, v níž se zabýval dějinami Zlína a jeho architekturou. V roce 1984 vydává Kroniku moderní architektury Gottwaldova, následuje publikace věnovaná stavebnímu vývoji města nazvaná Od starého Zlína k dnešnímu Gottwaldovu (1986) a Kapitolky ze starého Zlína (1991). Množství článků, které publikacím předcházely, je k nalezení v časopisech a periodicích, jako byly Architekt, Tep, Naše pravda nebo Zlínské noviny.

 

LŠ