Adolf Zikmund

 Architekt Adolf Zikmund ovlivnil podobu Zlína nejen svými realizacemi, ale také dlouholetou koncepční prací v Útvaru hlavního architekta. Narodil se v roce 1922 v obci Morkůvky na Břeclavsku. Vystudoval Státní odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí (1937–1940), odkud pokračoval na pražskou UMPRUM do ateliéru profesora Pavla Janáka. Jeho studium však přerušila druhá světová válka a totální nasazení v Německu (závody Deutsche Werke AG), dokončuje jej až v roce 1948 v ateliéru Adolfa Benše.

Do Zlína (Gottwaldova) přišel Adolf Zikmund v roce 1948 společně se svými spolužáky, architekty Jiřím Čančíkem, Antonínem Flašarem a Milošem Totuškem. Skupina nastoupila do národního podniku Stavosvit, bývalého projekčního oddělení firmy Baťa, kde vytvořila základ nového ústavu pro projektování bytové a občanské výstavby. Tento podnik byl od roku 1953 veden jako Stavoprojekt, n. p., Gottwaldov. Věkový průměr architektů se pohyboval okolo 26 let. Kvůli nedostatku prostor ve městě byly zřízeny dvě detašované pobočky v Kroměříži a Luhačovicích. V lázeňské vile Eva působil Adolf Zikmund nejdříve několik let jako řadový architekt, od roku 1966 se stal vedoucím ateliéru.

K raným realizacím z počátku 50. let patří například projekt sídliště pro zaměstnance průmyslových závodů v Rožnově pod Radhoštěm (1950–⁠1953), vycházející z dobově prosazovaného socialistického realismu, nebo základní škola v obci Hovězí.

Do let 1957–⁠1962 je datována první etapa výstavby panelového sídliště v Bartošově čtvrti v Gottwaldově. Jako autor zastavovacího plánu zde Adolf Zikmund využil nově vyvinutý obytný typ G57 a experimentální variace G58 a G59.

Na začátku 60. let vznikl Zikmundův projekt trojice výškových domů, které doplnily kompoziční osu na Stalinově třídě (dnes třída Tomáše Bati) vzniklou po roce 1945 vybudováním věžových a Morýsových domů.

Za jednu z nejzajímavějších Zikmundových prací lze považovat ideovou soutěž na projekt lanovky v Libanonu, na níž spolupracoval s architekty Milošem Totuškem a Jiřím Gřegorčíkem.

V tomto období se věnoval například také sídlišti Podhoří v západní části města. Kromě šesti čtrnáctipodlažních budov využívajících konstrukční soustavu T06B se součástí sídliště stala také budova mateřské školy, jeslí a domu služeb. Na projektu pracoval společně s architektem Adolfem Šromem.

Od roku 1966 začíná fungovat Útvar hlavního architekta gottwaldovské aglomerace, v jehož čele stál Adolf Zikmund až do roku 1974, kdy se stává vedoucím Odboru výstavby a územního plánování ONV. Za čtyři roky se vrací do původní funkce, kterou vykonává až do roku 1986. Gottwaldovská aglomerace zahrnovala kromě krajského města nedaleké Otrokovice a Napajedla, k městské zóně náležely také Malenovice, Tečovice, Lhotka a zóna Želechovice–Lípa. Nový útvar se soustředil na tvorbu územních studií, realizaci výstavby a zejména dlouhodobé koncepce rozvoje aglomerace a problémy dopravy, životního prostředí a ubytování.

Adolf Zikmund předsedal i Jihomoravskému krajskému výboru svazu českých architektů, je autorem publikace Moderní architektura v Gottwaldově (1967, ve spolupráci s architektem Milanem Podzemným). Jako hlavní architekt prezentoval aktivitu útvaru v dobovém tisku – komunikoval nové směrné plány, v rozhovorech formuloval problematiku nedostatku bytů a jejich možného řešení.

Adolf Zikmund patří k silné generaci poválečných architektů, kteří svůj profesní život spojili se Zlínem. Umírá 19. března 1998, je pochován na Lesním hřbitově.

LŠ