en

Pavel Šimeček


Datum narození 1944 Uherské Hradiště

Architekt Pavel Šimeček patří k výrazným osobnostem architektury a urbanismu nejen v našem regionu. Dlouhodobě se zabývá především otázkami řešení problémových území a je autorem více než šedesáti urbanistických studií. Narodil se 6. října 1944. Po maturitě na gymnáziu ve Valašských Kloboukách absolvoval stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně, obor architektura a urbanismus. Svoji odbornou praxi zahájil v roce 1967 ve Stavoprojektu Ostrava. Věnoval se návrhům městských souborů i občanské vybavenosti sídlišť a účastnil se řady urbanistických soutěží například v Krnově, Bruntálu, Pardubicích, Bratislavě nebo Košicích.
V roce 1979 se s rodinou přestěhoval do Zlína (tehdy Gottwaldova) a na své pracovní zaměření navázal ve Stavoprojektu. Vypracoval například originální projekt uherskohradišťského sídliště Východ, který se začal realizovat od roku 1984, ale jeho dostavba se uskutečnila až v devadesátých letech podle jiného projektu. Pro Uherské Hradiště navrhl také budovu obchodního domu Centrum (1983). Další výraznou stavbou v regionu je provozní objekt autobusového nádraží ve Zlíně (1988) a dopravní napojení Jižních svahů nadjezdem. Díky oceněním v celostátních i mezinárodních architektonických soutěžích získal postupně řadu nových dopravně–urbanistických zakázek z celé republiky, včetně projektů náměstí a veřejných ploch (Prostějov, Nové Město na Váhem, Sankt Pölten).
Na jaře roku 1989 přešel ze Stavoprojektu do Útvaru hlavního architekta okresu Zlín. Věnoval se především řešení center měst a obcí zlínského regionu a jako urbanista se zaměřil například na územní plány Napajedel a Vizovic. Dále se úspěšně účastnil urbanistických soutěží (Vsetín–Hlásenka, Valašské Meziříčí, Ostrava–Karolína, Znojmo, Ostrava–Lutyň).
V té době mu bylo nabídnuto místo hlavního architekta Zlína. Pozitivní ohlasy na jeho dosavadní práci a získání nových zakázek jej ale přivedly v roce 1992 k založení vlastní architektonické kanceláře. Věnoval  se hlavně regulačním plánům center měst, často v městských památkových zónách, a urbanistickým studiím problémových území v úzké spolupráci s vybranou místní dopravní kanceláří. V průběhu let se zúčastnil 34 architektonických soutěží a obdržel devětkrát vítěznou cenu a 16 dalších předních pořadí a odměn. Díky soutěžím měl především řadu nových dopravně-urbanistických zakázek z celé republiky (Most, Plzeň, Ostrava, Orlová, Vsetín, Frýdek-Místek, Uherské Hradiště, Třebíč, Napajedla, Vizovice, Karolinka). V témže roce se stal také zakládajícím členem České komory architektů.
V roce 2003 se Šimečkovi přestěhovali do Brna, kam přenesl i sídlo své architektonické kanceláře. Získal další zakázky na urbanistické studie pro Plzeň, Přerov, Orlovou a Ostravu aj.   
Vedle své profese se věnuje odborným i popularizačním statím o architektuře a urbanismu. V letech 1992–2004 byl Pavel Šimeček také členem redakční rady periodika Prostor Zlín, které vydává Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně. Působil v řadě architektonických a urbanistických soutěží jako odborný porotce a externě přednáší na vysokých školách i pro veřejnost.
 Celoživotní zájem o historii jej přivedl ke kresebným rekonstrukcím stavebního vývoje a studiím konzervace a využití zřícenin hradů Brumova a Lukova a zpracování jejich expozic. Navázanou spolupráci s Národním památkovým ústavem stále rozvíjí a snaží se o oživení památek. Často jen na základě nepatrných reliktů populární formou zprostředkovává současné představy o původní podobě a vrstvách přestaveb feudálních sídel návštěvníkům hradních zřícenin, tvrzí, hradů nebo zámků. Tyto rekonstrukce stavebního vývoje jsou velmi složité, někdy chybí i základní podklady. V historických objektech byla realizována řada jeho návrhů expozic. Stále se rozrůstá také kolekce Šimečkových kreseb pod názvem COPULI LAPIDUM (hromady kamení), která postupně vzniká pro obsáhlou Ilustrovanou encyklopedii moravských hradů, hrádků a tvrzí od renomovaného historika a archeologa Miroslava Plačka.
Pavel Šimeček vždy chápal architekturu jako uměleckou tvorbu. Výtvarně pojímá architektonické i urbanistické návrhy. Vedle své profese se věnuje již od mládí také volné tvorbě. Tato aktivita je svým způsobem protipólem k architektonické a urbanistické praxi, kde je výtvarná stránka korigována technickými a ekonomickými aspekty. Je autorem celé řady černobílých i kolorovaných kreseb, grafických listů (především linorytů) i obrazů a výtvarných objektů. Mentalita architekta se projevuje v přesné formulaci výtvarného problému, promyšlené kompoziční stavbě a prostorové organizací forem. Zaznamenává si na jedné straně dojmy z krajiny i postřehy z cest, na druhé straně vytváří imaginativní prostory s reálnými artefakty, které jsou jako otisk dokladem lidské existence.
 
 
LH