Svatopluk Sládeček st.

Svatopluk Sládeček je jedním z architektů, kteří spojili svůj profesní život se Zlínem. V paměti zůstává nejen jako autor desítek rodinných domů, které vznikly v průběhu 70. a 80. let, ale zejména jako pedagog, jehož výukou prošlo na Střední průmyslové škole stavební několik generací profesionálů.  

Po studiu na Průmyslové škole stavební v Gottwaldově (1953–1957) prošel Svatopluk Sládeček nejdříve praxí v národním podniku Stavosvit jako asistent stavbyvedoucího, v letech 1960–1966 pokračoval ve studiu na Fakultě architektury VUT v Brně. V té době podnikl řadu studijních cest, navštívil například Makedonii (1965) a Švýcarsko (1965), pobýval v Curychu, Sankt Gallenu a Basileji. Seznámil se s různými průmyslovými budovami: vodní elektrárna Grande Dixence (Sion, CHE), továrna Nestlé (Vevey, CHE), továrna na výrobu tabáku (Neuchatel, CHE), jež byly inspirací pro Sládečkovu diplomovou práci (1966, projekt pivovaru v Mostě).

V roce 1966 začal učit na Střední průmyslové škole stavební v Gottwaldově. K raným nerealizovaným projektům patří soutěžní návrh na dům rekreace ROH (1968) nebo soutěžní návrh na interiér divadla v Moskvě (1969). V 70. letech Sládeček nevstoupil do Svazu architektů. Tím došlo k omezení jeho praxe, nemohl se již účastnit veřejných soutěží, a tak se nadále věnoval pedagogickému působení.

V roce 1972 odcestoval do Finska jako člen delegace Metodické rady pro pobyt mládeže v přírodě na pozvání organizace Suomen Latu. V rámci tohoto zájezdu navštívil například Helsinky, sídliště Tapiola, město Tampere a Laponsko. Zdejší architektura ho oslnila, což se odrazilo i na Sládečkových pozdějších realizacích rodinných domů ve Zlíně a okolí. Finskou inspiraci můžeme pozorovat v promyšleném zasazení do terénu, kontaktu s přiléhající zelení, množství jednoduchých detailů na fasádách. Materiálově se přiklání k tmavému dřevu, cihle či cihelné pásce a kontrastní světlé omítce. Budovy jsou často horizontálně řešené, mají výrazné balkóny lemující velkou část patra.

Jednou z jeho nejznámějších prací se stal dům pro manžele Rybkovy na Kudlově z roku 1973, který byl publikovaný v časopise Domov. Sládeček využil svažitého pozemku a společné místnosti s velkorysými okny orientoval do zahrady. Velkou pozornost věnoval architekt také podobě interiéru, který doplnil díly malířky a textilní výtvarnice Vlasty Čančíkové.

K veřejným budovám, které se objevily v centru Zlína, patří přístavba školy mezi budovy školního areálu (1974–1985). Budova dodnes slouží původnímu účelu a sídlí zde Univerzita Tomáše Bati.

Architekt Svatopluk Sládeček pokračoval v pedagogické činnosti i po roce 1989, kdy se stal na desetiletí ředitelem Střední průmyslové školy stavební (1990–1999), činný zůstal až do roku 2004, kdy svoji učitelskou dráhu uzavírá. Rodinné domy (dům manželů Hanákových, Zlín-Nivy, 1972; dům manželů Kvasničkových, Zlín-Nivy, 1970; dům manželů Greplových, Zlín-Příluky, 1970) rozmístěné převážně v okrajových částech Zlína a okolí jsou příkladem kvalitního individuálního bydlení, které vzniklo (nejčastěji) svépomocí v omezených materiálových, technologických a finančních podmínkách normalizační výstavby.

 LŠ