en

Zdeněk Plesník


Datum narození 2. září 1914 Valašské Meziříčí
Datum úmrtí 28. září 2003 Zlín

Zdeněk Plesník patří k nejvýznamnějším zlínským architektům 2. poloviny 20. století. Ať už se jednalo o stavby průmyslové, občanské anebo rodinné domy, jeho realizace patřily k těm nejprogresivnějším stavbám své doby. Svůj profesní život spojil Zdeněk Plesník s inženýrskou organizací Centroprojekt, kde ovlivnil také řadu architektů mladší generace. Vedle zlínských realizací lze řadu (zejména) průmyslových staveb najít na mnoha místech v Čechách i v zahraničí.

Narodil se 2. září 1914 ve Valašském Meziříčí, kde po absolvování měšťanky pokračoval na Státní odborné škole pro zpracování dřeva (19301933). Mezi Plesníkovy učitele patřili například architekti Bohumír Kupka nebo Josef Místecký, kteří žactvo seznamovali nejen se soudobou nábytkovou tvorbou i funkcionalistickou architekturou (školou prošli například Václav Hilský, Richard F. Podzemný nebo Antonín Tenzer). Odtud pokračoval do Prahy, kde studoval na UMPRUM u profesora Pavla Janáka (1933-1937). V průběhu studií podnikl Plesník také studijní cestu do Itálie a krátkou praxí prošel v ateliéru Jaromíra Krejcara, kde se podílel na soutěžním návrhu pavilonu ČSR pro Mezinárodní výstavu umění a techniky v Paříži (1936). Do Francie odcestoval při příležitosti konání výstavy v roce 1937 a seznámil se se soudobou architekturou i dílem Augusta Perreta.

Do Zlína se poprvé dostává v roce 1937, kdy je zaměstnán jako projektant u firmy Baťa, kromě práce ve stavebním oddělení spolupracoval také se stavitelem Ferdinandem Sedláčkem, z tohoto raného období pochází například činžovní dům manželů Čistínových v ulici Školní nebo rodinný dům v ulici Pod Vodojemem. V roce 1939 začal studovat architekturu na Akademii výtvarných umění, jeho studium však přerušil začátek války, kdy je Plesník spolu s dalšími studenty na rok vězněn v koncentračním táboře Oranienburg. Po návratu se znovu přihlásil do zlínského podniku, tentokrát na filmové ateliéry na Kudlově, kde pracoval jeho bratr Jan jako vedoucí filmových laboratoří. Z přijímacího dokumentu z roku 1941 je za své předchozí působení oceňován jako „schopný návrhář jak pro architekturu, tak i pro malířství“ a měl být přidělen pro návrh dekorací do reklamních a kulturních filmů jako návrhář-kreslič.

Po skončení války Plesník pokračoval ve studiu na AVU, kterou absolvoval v roce 1946 a již ženatý odešel i s rodinou na Slovensko, kde působil v Drevounii Turany nad Váhom. O dva roky později se architektovy cesty vrací zpět do zlínského národního podniku Baťa, jeho vedoucím se stal architekt Vladimír Kubečka, který po několika etapách transformace bývalého stavebního oddělení vedl nově vzniklou inženýrskou organizaci Centroprojekt (svůj název nese od roku 1958). V průběhu 50. let se Zdeněk Plesník věnoval mnoha různorodým zakázkám, asi nejznámějším je dvojice vil pro cestovatele Miroslava Zikmunda (1954) a Jiřího Hanzelku (1955), kterou později doplnila také vila hudebního skladatele Zdeňka Lišky (1959). V objektech kombinující funkci rodinného bydlení a velkorysé pracovny zabírající značnou část prostor se vrátil ke svému rannému školení, když společně s designérem Miroslavem Navrátilem navrhl nábytkové kusy. V první polovině 50. let pobýval pracovně v Číně, kde projektoval budovu tiskárny (1954) v Pekingu a rozhlasový vysílač (19541956). Po návratu zpět můžeme ozvěny zahraniční cesty najít například u budovy Dopravních podniků na Podvesné (1956).

Padesátá a šedesátá léta patří k nejproduktivnějším obdobím, které potvrzují architektovu schopnost reagovat na nejrůznější zadání, technologické inovace a zároveň spolupracovat v rámci mezioborového týmu specialistů a technologů, kteří se v Centroprojektu na zakázkách podíleli. Jedním z příkladů spolupráce je průmyslový komplex Oděvních závodů Jiřího Wolkera, později n.p. Prostějov (1957–1963) na okraji Prostějova. V blízkosti železnice vyrostl na zelené louce rozsáhlý areál s moderními továrními budovami, ale také s administrativou, sklady a dalšími pomocnými provozy. Za projekt oděvního centra získal Plesník také státní cenu sloužil jako „vzor moderní továrny“. Podobně inovativní bylo i řešení interiérů a prezentace modelů, které byly (hlavně kvůli zahraničním zákazníkům) předváděny formou laterny magiky. Mezi lety 1965–1968 se podle Plesníkova návrhu stavěla budova Centroprojektu (spolupráce s architekty Karlem Krčmářem, Ivanem Přikrylem a Oldřichem Šlesingerem) technologií zvedaných stropů a také šestipodlažní objekt pro jedno z nejbohatších výrobních družstev Fotografia Gottwaldov. Zdeněk Plesník navrhl výjimečné průčelí čerpající jednak z funkcionalistických městských paláců a zavěšené fasády, na níž umisťuje ocelové okenní profily opláštěné leštěným hliníkem.

V rámci Centroprojektu vedl Zdeněk Plesník skupinu architektů (mezi nimiž patřili Jiří Kotásek, Jan Pazdera, Zdeněk Přibyl, Ludvík Jungwirth, později Pavel Novák a další), kteří se věnovali zejména stavbám zaměřeným na textilní průmysl, připravovali studie výzkumných ústavů a průmyslových areálů, občanských staveb, mnohé z těchto návrhů zůstaly jen ve formě projektů, naopak z realizovány byly spíše stavby menšího měřítka.

Devadesátá léta a postupná privatizace či rozpad národních podniků a družstev přinesla nešetrné přestavby a zásahy do budov a areálů. Kromě Fotografie prošla nekvalitní rekonstrukcí také Hanzelkova vila a vila Zdeňka Lišky. V roce 2014 proběhla demolice oděvních závodů v Prostějově. V dosud původní podobě zůstala budova Centroprojektu, Dopravního podniku anebo vila Miroslava Zikmunda, která je památkově chráněna a zpřístupněna veřejnosti. Zdeněk Plesník zemřel ve Zlíně 28. září 2003.