Viktor Jandásek

Viktor Jandásek je málo známým autorem řady zlínských staveb. Narodil se 26. dubna 1908 v Olomouci. Jandáskova matka byla neteří Františka Bartoše, významného vědce, etnografa a spisovatele z Mladcové u Zlína, a otec Josef Jandásek by stavitel. První roky žili Jandáskovi střídavě v polském Krakově a v Bílsku (dnes Bílsko-Bělá). V roce 1913 odešli do Vídně a po vypuknutí první světové války se přechodně přestěhovali k babičce do Mladcové. Po skončení války přesunul Josef Jandásek svou stavitelskou živnost do Zlína, kde pracoval i pro firmu Baťa. Po neshodách s touto firmou odešel do Přerova.

Jeho syn Viktor Jandásek vystudoval reálné gymnázium v Přerově (1920–1924) a průmyslovou školu stavitelskou v Brně (1924–1928). Pomaturitní praxi absolvoval v Praze, nejprve jako stavební kreslič železobetonář a poté pokračoval v projekční kanceláři Milana Babušky jako projektant-konstruktér, později jako statik železobetonář (1929–1933). V roce 1933 se Viktor Jandásek vrátil do rodinné firmy a pracoval ve stavební kanceláři svého otce. Ta realizovala řadu staveb na Přerovsku. O rok později složil stavitelské zkoušky a v roce 1936 získal ve Zlíně koncesi a od otce úvěr na rozjezd firmy. V letech 1938–1941 se mu podařilo získat zakázky u městské klientely a zaměstnával až 200 dělníků a zedníků. Byla to doba největšího rozkvětu firmy.

Mezi Jandáskovy zajímavé realizované projekty ve Zlíně patří obchodní a obytný dům, autodílna, byt a benzínová stanice pro pana Hlavinku (třída Tomáše Bati, 1933–1936). Celý tento komplex navrhl ve funkcionalistickém duchu. V roce 1953 realizoval nad znárodněnou Hlavinkovou provozovnou dostavbu bytových jednotek. Jednou z nejvýznamnějších dominant náměstí Míru se stal rohový dům pro obchodníka Eduarda Trantírka (1938–1940). Podobnou typologii mají i další Jandáskovy nájemné domy: například pro pana Huga Förstra, na rohu ulic Cihlářská a Na Požáře (1939) u požární nádrže nad bývalým městským hřbitovem, nebo nájemný dům s obchody pro paní Šallerovou. Navrhl a realizoval domy na rohu Školní a Štefánikovy ulice, na třídě Tomáše Bati aj. Viktor Jandásek je také autorem řady zlínských vil pro podnikatelskou vrstvu. Na svažité parcele v ulici Hluboká (č. p. 3690) postavil i přes komplikované zakládací podmínky v roce 1941 členitou vilu pro Františka Novosada, jednoho z ředitelů závodů firmy Baťa v Tilbury. Z terasy je výhled na velkou zahradu s bazénem i na celé údolí Kudlovského potoka. Navrhl nejen její reprezentativní exteriér, ale i interiérové vybavení. Vila byla v roce 1948 znárodněna a dnes zde sídlí výtvarný obor základní umělecké školy.

Jako stavitel realizoval přestavbu továrny pro pana Lacinu (1941, třída 2. května a Padělky 3070). Naproti této tovární budově dokončil Jandásek také výstavbu rohového obytného domu pro Lacinovy zaměstnance (1940–1941), který dnes slouží jako lékařský dům. 

Pro zlínské investory navrhl v Luhačovicích v duchu poetického funkcionalismu tři elegantní moderně řešené penziony s rovnou střechou, se zaoblenými vstupy, balkóny, terasami a rohovými okny. Objednali si je v roce 1939 tři blízcí přátelé, notáři ze Zlína a Uherského Hradiště, a pojmenovali tyto nájemní vily podle svých dcer: Jarča, Eva a Draža. I když v důsledku války došlo k omezení stavební činnosti, získal Viktor Jandásek několik větších zakázek od soukromých investorů a v činnosti pokračoval i po skončení válečného konfliktu. 

V roce 1948 byla jeho stavební firma znárodněna a jako součást československých stavebních závodů začleněna do podniku Pozemní stavby Gottwaldov. Jandásek zde byl zaměstnán jako vedoucí celé stavební správy, později byl přesunut na Ostravsko a v závěru života se vrátil do Pozemních staveb Gottwaldov jako statik. Až do smrti čelil jako bývalý soukromý podnikatel neustálým výslechům a perzekuci ze strany policie. Tento nápor stavitel velmi těžce snášel a 21. září 1959 v Gottwaldově zemřel.

Viktor Jandásek byl také výborný kreslíř, který své projekty propracovával do nejmenších detailů, často navrhoval i vnitřní vybavení. Jandáskovy realizace jsou výrazným dokladem kvalitní prvorepublikové architektury a moderního životního stylu a vyznačují se charakteristickým stavitelským rukopisem a propracovaným technickým řešením v nebaťovské meziválečné architektuře města. 

 

 

LH