Dominik Fey

Dominik Fey bývá nazýván prvním architektem města Zlína – až s realizací historizujících budov záložny a městské školy, která se stala novou dominantou města, totiž nabývá centrum městského charakteru. Fey se narodil v roce 1863 v jihočeském Písku jako nejstarší syn v rodině Václava Feye, městského domovníka. Vystudoval místní reálku a pokračoval na České vysoké učení technické v Praze, kde se od roku 1882 věnuje oboru pozemní stavitelství. Po první státní zkoušce v roce 1885 školu přerušuje, o rok později se vrací, ale školu dokončuje bez státní zkoušky. Během studií podniká řadu cest do jižní a západní Evropy, později také navštívil egyptskou Alexandrii. První praxi získává v Praze na drobných zakázkách při opravách historických paláců a v ateliéru Jiřího Stibrala, architekta projektujícího zejména v novorenesančním stylu, se kterým navrhuje úpravu přestavby průhonického zámku. Jako student se stává v roce 1893 členem Spolku inženýrů a architektů. Titul inženýra získává Fey až v roce 1917.

Od roku 1892 působí v Uherském Hradišti, kde si v roce 1895 zakládá vlastní architektonickou kancelář, později se stává také městským architektem. Návrhy Dominika Feye zapadají do dobového historismu, pozdní secese. Stavby jsou často bohatě dekorované, je na nich patrná inspirace lidovou architekturou i dílem Dušana Jurkoviče. Vzhledem k charakteru zakázek, kterými byly často veřejné budovy, se jeho nejčastější realizace nesou v novorenesančním stylu.

Když ho v roce 1896 oslovuje zlínský starosta Mikuláš Kašpárek s žádostí o vypracování plánů pro stavbu městské školy, stojí Dominik Fey stále na začátku kariéry. V Uherském Hradišti zatím navrhl rodinný dům pro JUDr. Františka Vysloužila (1894) a působil jako stavební dozor při výstavbě budovy soudu. U zlínské školy je dochována K výstavbě zlínské školy je dochována bohatá korespondence, ze které vyplývá, že architekt dokázal zorganizovat postup a logistiku stavby s přihlédnutím k dopravní situaci, ročnímu období a dostupnosti pracovní síly. Novorenesanční škola a záložna ve Zlíně se staly reprezentativními budovami, které dominovaly nad okolní výstavbou a fungovaly jako centrum kulturního života ve městě.

Díky úspěšným zakázkám se Dominik Fey na konci 90. let 19. století stává jedním z nejvyhledávanějších architektů na jižní Moravě. Zakázky a nabídky na účast v soutěžích dostává také ze Slovenska či Uher. Byl známý svou přesností a spolehlivostí, a proto prováděl také kolaudace staveb a kontrolu rozpočtů. V roce 1904 dokončuje jednu ze svých nejvýznamnějších zakázek: radnici v Napajedlech, na které spolupracuje ještě s dalšími umělci, kteří provedli výzdobu budovy. V roce 1920 byl jedním z porotců rozhodujících o podobě nové radnice ve Zlíně.

V roce 1905 si Tomáš Baťa z první cesty po Spojených státech amerických přivezl plány na výstavbu tovární budovy. Aby se podle výkresů mohlo začít projektovat, oslovuje firma Baťa Dominika Feye, který navrhl první standardizovaný typ výrobní budovy firmy Baťa, který následně varioval do několika verzí. Jednalo se o průmyslové objekty ve východní části továrny. Do dnešních dní se nedochovaly, protože je v roce 1944 zasáhlo bombardování. Na jejich místě v současnosti stojí budovy 14 a 15.

Dominik Fey za svou profesní kariéru navrhl desítky staveb, kromě škol (Kroměříž, 1901; Strážnice, 1912–1913; gymnázium v Boskovicích, 1903) a veřejných budov realizoval také drobné církevní stavby (fara v Bystřici pod Hostýnem, 1907–1908), podílel se na rekonstrukci barokního zámku v Bílovicích a v Buchlovicích. Za zmínku stojí také výrobní a zemědělské budovy (například hřebčín v Napajedlech (1904, 1914).