en

Jan Kotěra


Datum narození 1871 Brno
Datum úmrtí 1923 Praha
Jan Kotěra, celým jménem Jan Karel Zdenko Kotěra, patří mezi nejvýraznější osobnosti české architektury. Byl nejen architektem, ale také urbanistou, teoretikem architektury, vysokoškolským pedagogem, návrhářem nábytku a výtvarníkem. Pro svůj rozsah zájmů a široké vzdělání se stal na přelomu století vůdčí osobností uměleckého života a zakladatelem české moderní architektury.
Narodil se 18. prosince 1871 v Brně. Studoval na německých školách a na Odborné škole stavitelské v Plzni. Po maturitě absolvoval praxi v projekční kanceláři v Praze, kde se projevil jeho architektonický talent, a získal mecenáše pro další studia na Akademii výtvarných umění ve Vídni (1894–1897, profesor Otto Wagner). Ve Vídni se seznámil s Josipem Plečnikem, Josefem Hoffmannem nebo s Adolfem Loosem. Byl ovlivněn wagnerovským modernismem i klasicismem, který ještě ve vídeňské akademii dozníval.
V roce 1898 nastoupil jako pedagog do speciální školy dekorativní architektury na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V následujícím roce se oženil a začal pracovat na stavbě Peterkova domu v Praze, své první významné realizaci. Po návštěvě Spojených států amerických (1904) představil svým studentům jako jeden z prvních u nás dílo F. L. Wrighta a aplikoval toto poznání i do vlastní tvorby. Roku 1910 byl jmenován profesorem speciální školy architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Vedle pedagogických aktivit zapojoval do vlastní tvůrčí činnosti i své žáky a výrazně ovlivnil řadu českých architektů první poloviny 20. století, například Bohuslava Fuchse, Josefa Gočára, Jaromíra Krejcara, Kamila Roškota, Miroslava Lorence nebo Františka L. Gahuru. Byl autorem více než 170 realizací význačných společenských budov, nájemních domů, rodinných vil, dělnických kolonií, pomníků, památníků a hrobek.
Jan Kotěra stál také na samém počátku výstavby „baťovského“ Zlína. Až do své smrti zůstal ve funkci poradce pro architekturu firmy Baťa. S Tomášem Baťou navázal spolupráci v roce 1910 při práci na projektu průmyslníkovy rodinné vily. Kotěra nově vyřešil jak exteriéry, tak interiéry vily. Jeho další studie knihovny Tomáše Bati a kina pro Zlín (1917) zůstaly ale neuskutečněny.
Baťova obuvnická továrna se v průběhu 1. světové války začala rychle rozvíjet a pro tento rozrůstající se komplex bylo nutno zajistit další pracovní síly a vybudovat jim zázemí. Kotěra se stal prvním architektem, který řešil urbanisticko-architektonické problémy Zlína. Jeho projekt dělnické kolonie na Letné byl sice koncepčně i územně omezen, přesto ale znamenal začátek výstavby první nové městské čtvrti.
Jeho regulační plány byly výchozím podkladem pro další rozvoj města. Ve Zlíně aplikoval Kotěra své zkušenosti z realizace dělnické kolonie v Lounech (1909) a v Záběhlicích (1914). Ve Zlíně mělo být zajištěno diferenciované bydlení se základním zázemím (škola, hospoda, konzum, lázně a veškeré služby) a plynulý přechod vesměs zemědělského obyvatelstva na nový způsob bydlení při umožnění samostatného hospodaření na pozemcích.
Kotěra připravil v letech 1915–1918 první regulační plány nově vznikající firemní čtvrti. Podle jeho návrhů byly provedeny dvě řady domů ve Staré Letné podél pozdější ulice Malenovská, označované jako Včelín (1915–1920, zbořeny), pět patrových jednodomků pro úředníky u březnické silnice, tzv. Hradčany, (zbořeny), čtyřdomky v Antonínově ulici (1922), které byly zničeny při bombardování v roce 1944 a čtyřdomky na Kotěrově ulici, z nichž se část zachovala dodnes. Na Kotěrovy zastavovací principy navázal jeho žák z Akademie, zlínský rodák František L. Gahura. Kotěrova volba byla šťastným krokem k dalšímu rozvoji kultury bydlení ve Zlíně a Kotěra svou prací položil základy zlínské urbanistické tradice.
Kotěrovy stavby mají vysokou výtvarnou hodnotu a rysy monumentality. Ve svém díle spojoval výtvarné umění a architekturu v nedílný celek. Zpočátku mají stavby secesní charakter, později se snažil především o účelnost a čistou a přehlednou logiku. Většina budov se vyznačuje asymetrickou, ale vyváženou kompozicí, zvýrazněnou tektonikou a užíváním neomítnutého režného zdiva.
Dílo Jana Kotěry dnes nalezneme například v Praze: Trmalova vila (1902–1903), dům Stanislava Suchardy s ateliérem (1904–1907), Kotěrova vila (1908–1909), Vršovická vodárna (1906–1907), Laichterův dům (1909) a Urbánkův obchodní dům Mozarteum (1911–1913). Postavil také Městské muzeum v Hradci Králové (1906–1913), banku Slavia v Sarajevu (1911–1912), vilu JUDr. Ferdinanda Tondera v Sankt Gilgenu (1905–1906), Lembergr-Gombrichův palác ve Vídni (1913–1914).
Byl organizátorem a realizátorem řady instalací významných výstav a výstavních pavilónů. Svoji stopu zanechal i na Moravě. Mezi jeho projekty postavené mimo Zlín patří Národní dům v Prostějově z let 1905–1907 a soubor deseti dvojdomků pro penzionované úředníky Vítkovických železáren v Rožnově pod Radhoštěm (1922–1923).
Jan Kotěra zemřel po delší nemoci 17. dubna 1923 v Praze a je pohřben na Vinohradském hřbitově.
 
 
LH