en

Miroslav Drofa

Datum narození 25. 10. 1908 Všehrdy-Plzeň
Datum úmrtí 1. 5. 1984 Zlín

Miroslav Drofa se narodil 25. října 1908 ve Všehrdech u Plzně, kde později také získal technické vzdělání na Státní průmyslové škole stavitelství. Svou profesní kariéru spojil zejména se Zlínem, kam jej v roce 1928 přivedlo zaměstnání asistenta, kresliče a později i samostatného projektanta ve Stavebním oddělení firmy Baťa. Díky své píli, technické preciznosti, všestrannosti a kontaktu s ostatními schopnými kolegy se velmi rychle vypracoval (i když formálně neměl architektonické školení) a zařadil se k nejaktivnějším architektům, kteří pro firmu přichystali desítky návrhů variant standardizovaného dělnického bydlení, veřejných staveb, domů služeb či urbanistických plánů pobočných továrních sídlišť mimo Zlín. Ve všech případech se dokázal velmi kreativně přizpůsobit firemní estetice i jednotným stylovým a konstrukčním pravidlům baťovské výstavby.

V průběhu 30. let, kdy začala sílit potřeba po individualizovanějších firemních domcích, navrhl Drofa několik nových typů, jež pak nesly jeho jméno (Drofa I, II III). Za války spolu s Jiřím Voženílkem, Hynkem Adamcem a Bohumírem Kulou experimentoval s technologií montovaných rodinných domů. V roce 1946 zase pro vznikající obytnou čtvrť Podvesná vytvořil modernizovanou, prostorově i dispozičně komfortnější verzi dříve využívaných čtyřdomků. Drofa byl v průběhu svého působení u Baťů také silně zaujatý plánováním průmyslových celků budovaných obuvnickou společností v Československu i zahraničí, které měly rozšířit odbytiště a zároveň ulevit prostorově a kapacitně přetíženému domovskému Zlínu. Věnoval se jak jejich urbanistické struktuře odrážející přesně záměry výrobního podniku (Borovo, Chelmek, Möhlin, Batanagar), tak i jednotlivým městským objektům různých funkcí (společenský dům, divadlo a škola ve Zruči, školy v Partizánském, ve Svitu, obytný dům s obchody v Otrokovicích).
Krátce po skončení 2. světové války již Miroslav Drofa patřil k nejzkušenějším firemním architektům. I přes změněnou politickou situaci a novou organizaci nynějšího národního podniku získal zásadní pozici v rámci poválečné obnovy Zlína. Podle nového regulačního plánu města, vypracovaného pod vedením architekta Jiřího Voženílka v letech 1947–1948, byla pro novou klíčovou obytnou zónu vyhrazena východní část Zlína. Oproti dřívějším návrhům rodinného bydlení, preferovaného podnikem v meziválečném období, zde Drofa rozvinul typologii víceetážových domů, které měly rychle doplnit chybějící ubytovací kapacity, přinést prostorovou i finanční úsporu a zvýšit dosavadní obytný standard. Architekt u dvou osmipodlažních apartementových Morýsových domů i pětice věžových domů (1947) umně zkombinoval dřívější baťovské výrazové prvky v podobě neomítaného zdiva a železobetonových sloupů s aktuálními inspiračními vlivy ze soudobé skandinávské obytné výstavby. Oba typy představují mimořádně kvalitní ukázku dvouletkové architektury i v celostátním měřítku.
Se sílícím vlivem protibaťovské ideologie a politickým převratem po roce 1948 se Drofa postupně dostává od racionálního baťovského konstruktivismu také k umírněným formám oficiálně prosazovaného socialistického realismu, případně jejich kombinacím. V roce 1954 s Karlem Kárníkem připravuje projekt na Okresní zdravotní středisko (dnešní poliklinika), v letech 1951–1958 navrhuje Základní školu Dřevnická příslušící k nově budované Bartošově čtvrti. I přes dobové politické tlaky na organizaci architektury či její stylovou orientaci si Drofovo poválečné dílo univerzálně zachovává své silné stránky – promyšlenost, péči o technické, konstrukční i materiálové detaily, střídmost a čistotu formy. Od roku 1948 architekt pracuje v projektovém oddělení Stavosvitu, s odstupem dalších čtyř let poté nastupuje do místní projektové organizace Centroprojekt. K experimentům s prvky kolektivního bydlení se vrátil v letech 1959–1963 u desetipodlažního domu nazývaného „Drofa“ na okraji bývalé dělnické obytné zóny Zálešná. Díky svým dlouholetým zkušenostem s objekty průmyslové výroby se i v průběhu 50. až 70. let často orientuje na zakázky továrních areálů (Jablonex v Jablonci nad Nisou 1959–1962, keramička v Bechyni 1958–1962, punčochová továrna ve Vranově nad Toplou 1970–1975).
Miroslav Drofa zemřel 1. května 1984 ve Zlíně, kde strávil téměř celý dospělý život, a je pochován na zdejším Lesním hřbitově.
 
KE