Tomáš Baťa

Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně a byl třetím a nejmladším dítětem manželů Anny a Antonína Baťových. Jeho otec provozoval ševcovskou dílnu, ve spojení s řemeslem byl proto Tomáš od raného dětství. Po smrti Tomášovy matky se otec i s dětmi přestěhoval do Uherského Hradiště, kde se podruhé oženil s vdovou Ludmilou Hruščákovou, se kterou měl pět dětí, jedním z nich byl i Jan Antonín, který s Tomášem v pozdějších letech firmu vedl. Po obecné škole ve Zlíně navštěvoval Tomáš německou národní školu chlapeckou v Uherském Hradišti, následně se u svého otce vyučil obuvníkem. Své první pracovní zkušenosti sbíral v otcově dílně i ve Vídni, odkud se však záhy vrátil k otci.

Společně se svými staršími sourozenci Annou a Antonínem založil v září 1894 ve Zlíně firmu A. Baťa. Počáteční kapitál byl 600 zlatých, které svým dětem vyplatil otec jako dědictví po matce. Po roce podnikání se firma nacházela v odhadované ztrátě 8000 zlatých. Tomáš Baťa proto začal transformovat proces výroby. Zvýšil ekonomičnost i výtěžnost materiálů a díky novým odbytištím hotových výrobků a platbám předem se firma během roku z dluhů dostala. V počátcích se firma specializovala na výrobu houněných papučí, v roce 1896 přišel nápad na tzv. „baťovky“ – obuv, která byla kombinací textilu a kůže. Její produkce byla méně nákladná, pro zákazníky představovala dostupnější zboží a atraktivní novinku.

V roce 1900 se firma přestěhovala do první tovární budovy nedaleko zlínského vlakového nádraží. Mění se také název firmy na T. & A. Baťa. V roce 1904 Tomáš odcestoval na pracovní stáž do Ameriky, cestu po Spojených státech později ještě několikrát zopakoval. Praktické zkušenosti s americkým průmyslem, poznání nových způsobů produkce, včetně pásové výroby a moderních metod řízení podniku, stejně jako fungování a architektonická podoba zdejších firemních měst na něj udělaly obrovský dojem, proto své znalosti po návratu uplatnil i ve Zlíně. V prvním desetiletí 20. století se již firma řadila mezi 8 největších obuvnických továren v zemi. 

V roce 1912 se Tomáš Baťa oženil s Marií Menčíkovou, dcerou knihovníka císařské knihovny ve Vídni. Marie měla nejlepší vzdělání, absolvovala proslulou dívčí školu Vesna a plynně hovořila čtyřmi jazyky. Tomáši Baťovi zprostředkovala řadu důležitých kontaktů a i po jeho smrti zastávala v podniku roli diplomatky. Tomáš měl s Marií jediného syna, Tomáše juniora, který se narodil v roce 1914.

Během 1. světové války získal podnik Baťa zásadní vojenskou zakázku pro rakousko-uherskou armádu, čímž se vyhnul válečné krizi výroby. Po válce však přišla finanční krize. Sklady podniku se plnily a potřebný odbyt chyběl. Tomáš situaci vyřešil neobvyklým způsobem. Veškerou produkci zlevnil o 50 %, v návaznosti na to snížil mzdy o 40 %, ale současně snížil ceny potravin ve firemních obchodech o 50 %. Akce s názvem „Baťa drtí drahotu“, která proběhla v roce 1922, vyprodala sklady a umožnila další rozvoj podniku. V roce 1923 se Tomáš Baťa poprvé stal starostou Zlína, svůj post pak ještě třikrát obhájil. Ke kandidatuře se rozhodl zejména proto, že nesouhlasil s obecním hospodařením a neúčelnými investicemi, ale také proto, že hledal další možnosti, jak ve městě posílit svůj vliv a uplatnit vlastní vizi rozvoje. S jeho zvolením nastala nejplodnější etapa firmy: působení podniku, jeho aktivity na poli urbanismu, architektury, vzdělávání, zdravotnictví i kultury byly úzce provázány s fungováním města.

Firma si uvědomovala potřebu odborně vzdělaných mladých pracovníků, a proto byla v roce 1925 založena Baťova škola práce pro mladé muže a v roce 1929 také pro mladé ženy. Cílem firmy bylo vychovávat v nich všestranně vzdělaného, práce v továrně znalého a kulturně žijícího moderního člověka. Vnitropodnikový systém byl rozdělen na malé samosprávné celky, které mezi sebou nakupovaly zboží a služby. Tento způsob organizace vedl k úspoře materiálu i času. Zisk se rovnoměrně dělil na třetiny mezi dělníky, rozvoj továrny a rozvoj firmy. Zároveň firma silně rozvíjela finanční gramotnost zaměstnanců-spolupracovníků a cíleně formovala jejich pracovní hodnoty i životní styl.

V následujících letech firma expandovala do celého světa a díky ní je Československo v roce 1928 největším exportérem obuvi na světě. V roce 1931 se výroba firmy Baťa rozděluje na dvě hlavní odvětví. Vedle dosavadní obuvi a všeho s ní spojeného vzniká nový obor – pneumatiky. Od 30. let začíná firma s výstavbou zahraničních filiálek – 1919 Lynn (USA), 1931 Ottmuth (Německo), 1931 Borovo (Chorvatsko), 1932 Möhlin (Švýcarsko), 1932 Hellocourt (Francie), 1932 East Tilbury (Anglie).

Nečekaný zlom nastává 12. června 1932, kdy Tomáš Baťa tragicky umírá při leteckém neštěstí. Tato zpráva obletěla celý svět; podnik pochoval svého šéfa a na jeho místo nastoupil Tomášův mladší nevlastní bratr Jan Antonín, který na Tomášovy aktivity v mnohém navázal a přivedl podnik i jeho firemní město Zlín k dalším významným úspěchům, ať už v oblasti obuvnického průmyslu, tak i v architektuře, urbanismu či umění.

 

 

GK